Nejčastější chybou při investicích do energetiky je podle odborníků opačný postup, než jaký by měl projektu předcházet. Investor si nejprve vybere technologii, například fotovoltaiku nebo baterii, a teprve potom řeší, jaké potřeby má jeho dům, firma či obec pokrýt. Výsledkem může být systém, který je sice technicky moderní, ale ekonomicky neodpovídá skutečné spotřebě ani provozním podmínkám.
„Závislost na jednom zdroji energie, který se v dnešním čase jeví jako optimální, je pastí a dříve nebo později investora dožene,“ uvedl podle Hospodářských novin Jan Krejsa, spoluzakladatel fondu WERO ČSEF SICAV. Investorům, kteří nejsou energetickými specialisty, doporučil nejprve ekonomický audit. Ten má určit, kolik energie systém potřebuje, kdy ji spotřebovává a jaké řešení se vyplatí v delším období.
Rozhoduje návratnost, ne pořizovací cena
Při hodnocení nabídek by podle diskutujících neměla rozhodovat pouze cena zařízení. Důležitá je celková ekonomická návratnost, tedy nejen pořizovací náklady, ale také servis, životnost, náklady na připojení, financování a případné záložní zdroje. U obcí se do úvah mohou zapojit také čistírny odpadních vod nebo opětovné využití vody v provozu. Odpadní voda tak nemusí představovat jen náklad, ale i příležitost ke snížení spotřeby energie.
Souvislosti potvrzují i údaje z české energetiky. Podle Evropské komise měly obnovitelné zdroje v roce 2025 v Česku druhý nejnižší podíl na výrobě elektřiny v Evropské unii. Zemní plyn zároveň zůstává technologií, která často určuje cenu elektřiny na trhu. Fosilní paliva podle Komise stanovovala cenu elektřiny v Česku v 74 procentech hodin, což bylo o 23 procentních bodů více než průměr Evropské unie.
Energetický regulační úřad uvádí, že česká výroba elektřiny v roce 2025 dosáhla zhruba 76,4 terawatthodiny, zatímco tuzemská spotřeba byla nižší. Ani přebytek výroby ale sám o sobě neřeší výkyvy v čase. Elektřina vyrobená během slunečných nebo větrných hodin nemusí být k dispozici ve chvíli, kdy roste poptávka. Proto roste význam akumulace, řízení spotřeby a propojení více zdrojů.
Teplárny hledají pružnější kombinaci
Podle Jana Krišpína prochází veřejné zásobování teplem výraznou obměnou. Nové systémy mají vedle hlavního zdroje využívat také doplňkové technologie a reagovat na vývoj cen i poptávky. Flexibilita znamená schopnost měnit v průběhu dne zdroj energie, načasování spotřeby nebo způsob obchodování. Někdy může být výhodnější elektřina, jindy plyn, nafta nebo poskytování podpůrných služeb pro stabilitu sítě.
Jednou z možností financování energetických technologií je podle Hospodářských novin operativní leasing. Investor v takovém modelu nemusí zařízení pořídit z vlastních prostředků, protože technologii financuje dodavatel a náklady promítá do ceny poskytované služby. Ani tento způsob ale neodstraňuje potřebu předchozího posouzení spotřeby, rizik a dlouhodobé návratnosti. Klíčové je, aby výsledný systém nebyl závislý na jediném palivu, dodavateli ani způsobu využití energie.
Zdroj: Hospodářské noviny
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.