Výzkumníci z Kyushu University popsali způsob, jak zvýšit účinnost bílkoviny, která pomáhá spouštět opravu kosterních svalů. Látka zvaná trisulfid kyseliny lipoové, zkráceně LASSS, podle studie změnila vlastnosti hepatocytárního růstového faktoru (HGF) tak, že se více než dvojnásobně zvýšila jeho schopnost vázat se na receptor c-Met. Ten přenáší signál do buněk podílejících se na regeneraci svalové tkáně.
Výsledky zveřejnil časopis Scientific Reports. HGF se v tomto procesu váže na takzvané satelitní buňky, tedy kmenové buňky uložené u svalových vláken, které se po poškození aktivují, množí a pomáhají vytvářet nové svalové buňky. Přenos signálu přes receptor c-Met je jedním z kroků, které jejich aktivaci umožňují.
Ochrana před chemickým poškozením
Výzkum vychází z předpokladu, že při stárnutí nemusí být problémem pouze množství HGF, ale také jeho chemické změny. Jednou z nich je nitrace, při níž se na konkrétní místa bílkoviny váže nitroskupina. Tato úprava může změnit strukturu HGF a zhoršit jeho vazbu na receptor. V dřívějších pokusech týmu se jako citlivá ukázala zejména místa označovaná Y198 a Y250.
V laboratorních experimentech LASSS nitraci HGF omezoval. Při vyšším molárním poměru vůči HGF navíc zvýšil vazbu bílkoviny na c-Met na více než dvojnásobek původní hodnoty. Výzkumníci tuto zesílenou formu pracovně označili jako „Super HGF“. Účinek přetrval i po odstranění volné látky z reakční směsi, což podle autorů naznačuje, že LASSS s HGF přímo interaguje nebo ho chemicky pozměňuje. Přesný mechanismus ale studie definitivně neurčila.
Autoři porovnávali LASSS také s trisulfidem glutathionu, označovaným GSSSG, a s běžnou kyselinou lipoovou. Obě kontrolní látky sice v některých pokusech omezovaly nitraci HGF, nezvýšily však jeho vazbu na c-Met stejným způsobem jako LASSS. V kultuře satelitních buněk si HGF ošetřený LASSS zachoval schopnost buňky aktivovat i po vystavení podmínkám, které jinak jeho funkci narušovaly.
Část pokusů proběhla také na živých zvířatech. Vědci podávali LASSS samcům myší před pětidenním zavěšením za ocas, což je model snížené zátěže a úbytku svalové aktivity. V odebraných svalech pak naměřili méně nitrace HGF než u kontrolních zvířat. Studie ale neukázala, že by léčba obnovila ztracenou svalovou hmotu, zvýšila sílu nebo zlepšila pohybové schopnosti.
Výsledky proto zatím představují především popis molekulárního mechanismu, nikoli návrh ověřené léčby úbytku svalů ve stáří. Pokusy používaly laboratorní systémy, buněčné kultury a mladé myši v modelu nečinnosti, nikoli staré lidi se sarkopenií. Další výzkum bude muset ověřit účinky a bezpečnost LASSS u stárnoucích zvířat, jeho působení v celém organismu i způsob, jak by se případně dostával k poškozeným svalům.
Zdroj: ScienceDaily
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.