Hromadění proteinu Miro1 v kosterních svalech může přispívat k inzulinové rezistenci, tedy ke stavu, při němž buňky hůře reagují na inzulin a méně účinně přijímají glukózu z krve. Naznačuje to studie vědců z Pennington Biomedical Research Center a dalších pracovišť, kterou zveřejnil časopis Nature Communications.
Výzkumníci sledovali Miro1 v laboratorních buněčných kulturách, předklinických modelech a u lidí s diabetem 2. typu. Protein, jehož celý název je Mitochondrial Rho GTPase 1, se nachází na vnější membráně mitochondrií. Mitochondrie jsou struktury uvnitř buněk, které vyrábějí energii. Výsledky podle autorů ukazují, že nadbytek Miro1 narušuje schopnost svalů reagovat na inzulin.
Od buněk k předklinickým modelům
Ve svalech lidí s diabetem 2. typu vědci naměřili vyšší hladiny Miro1 než u lidí bez tohoto onemocnění. Samotné toto pozorování ale neprokazuje, že protein diabetes způsobuje. Proto tým zkoumal také jeho funkci v laboratorních pokusech a v předklinických modelech.
Když vědci Miro1 v těchto modelech odstranili, reakce svalů na inzulin se obnovila. Inzulin je hormon, který pomáhá přesouvat glukózu z krve do buněk. Zjištění proto podporuje závěr, že Miro1 není pouze doprovodným znakem inzulinové rezistence, ale může se na jejím vzniku přímo podílet. Tento závěr však vychází především z pokusů na buněčných a předklinických modelech, nikoli z léčebného zásahu u pacientů.
Souvislost s účinky cvičení
Součástí výzkumu bylo také kontrolované klinické sledování lidí s obezitou a diabetem 2. typu. Účastníci rozdělení do skupiny s aerobním cvičením měli po pohybové intervenci ve svalech méně Miro1. Současně se u nich zlepšila citlivost na inzulin a schopnost svalů vyrábět energii. Studie tak nabízí možné vysvětlení jedné z molekulárních cest, jimiž pravidelný pohyb zlepšuje hospodaření těla s glukózou.
Výzkum ale neukázal, že by přímé snížení Miro1 u lidí bylo bezpečnou nebo účinnou léčbou diabetu. Autoři teprve plánují zkoumat, zda by šlo protein ovlivnit léky a jaké další procesy v buňkách jeho hromadění spouštějí. Dosavadní výsledky proto představují především nový výzkumný směr a možné vysvětlení části inzulinové rezistence, nikoli hotovou léčebnou metodu.
Zdroj: ScienceDaily
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.