Investoři, kteří nechtějí každý měsíc rozhodovat o poměru amerických, evropských a asijských akcií, mohou zvolit jeden široce zaměřený globální burzovně obchodovaný fond, tedy ETF. Takový produkt nakupuje podle předem daného indexu akcie z vyspělých i rozvíjejících se ekonomik a průběžně upravuje jejich zastoupení podle velikosti firem na trhu. Hospodářské noviny se zaměřily na to, zda takové řešení může pro běžného dlouhodobého investora stačit.
Jedním z nejznámějších produktů v této kategorii je Vanguard FTSE All-World UCITS ETF. Podle dokumentace společnosti Vanguard fond sleduje index FTSE All-World a investuje do velkých a středně velkých firem z vyspělých i rozvíjejících se zemí. Investor tak jedním nákupem získá podíl na širokém koši podniků namísto toho, aby samostatně pořizoval fondy zaměřené na Spojené státy, Evropu, Japonsko nebo rozvíjející se trhy.
Výhodou je především jednoduchost. Investor nemusí odhadovat, který region nebo sektor bude v příštích letech úspěšnější, a nemusí pravidelně vyrovnávat váhy jednotlivých fondů. Globální ETF to dělá podle pravidel indexu. Průběžné náklady bývají u pasivních fondů nízké; u konkrétního produktu je ale třeba ověřit aktuální nákladovost, způsob výplaty dividend, měnu obchodování i nabídku daného brokera. Samotné obchodování může přinést další náklady v podobě poplatků a rozdílu mezi nákupní a prodejní cenou.
Jedno ETF však neznamená rovnoměrné rozložení peněz mezi všechny části světa. Tržně vážený index přirozeně dává větší prostor největším akciovým trhům a firmám. Výsledek proto může být výrazně ovlivněn vývojem amerických akcií a velkých technologických společností. Fond navíc obsahuje pouze akcie. Neřeší tedy potřebu dluhopisů, hotovosti nebo jiných méně kolísavých aktiv, která mohou být důležitá pro investora s kratším horizontem nebo pro člověka blížícího se důchodu.
Největším rizikem zůstává kolísání hodnoty. Globální akciový fond může v době finančního šoku nebo recese klesnout, a to i přesto, že drží tisíce jednotlivých titulů. Diverzifikace omezuje riziko problémů jedné firmy či země, neodstraňuje ale riziko poklesu celého akciového trhu. Výnos se také může lišit od výsledku indexu kvůli nákladům fondu, daním, změnám měnových kurzů a způsobu, jakým ETF index kopíruje.
Smysl proto dává oddělit peníze podle účelu. Krátkodobá rezerva na několik měsíců výdajů by měla zůstat na likvidním účtu, nikoli v akciovém fondu. Česká národní banka uvádí, že vklady u bank a družstevních záložen jsou pojištěny do ekvivalentu 100 000 eur na jednoho vkladatele u jedné instituce. ČNB zároveň upozorňuje, že úrokové sazby se promítají do výnosů ze spoření; její repo sazba 6. listopadu 2026 činila čtyři procenta.
Pro dlouhodobé budování majetku může jedno globální ETF představovat dostatečně jednoduché jádro portfolia, pokud investor snese dočasné ztráty a nepotřebuje peníze v nejbližších letech. Nejde ale o univerzální náhradu spořicího účtu ani o kompletní finanční plán. Rozhodující je časový horizont, tolerance k poklesům, daňové podmínky a to, zda investor dokáže zvolenou strategii dodržet i během výrazného propadu trhů.
Zdroj: Hospodářské noviny
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.