Děti s vývojovou dyskalkulií mají potíže nejen se samotným počítáním, ale také s rozhodováním, jak matematickou úlohu řešit. Ukázala to studie vědců ze Stanford University, podle níž děti s touto poruchou pomaleji přecházely mezi různými strategiemi, méně reagovaly na změny obtížnosti úloh a v průběhu práce se méně zlepšovaly ve volbě vhodného postupu.
Vývojová dyskalkulie je přetrvávající obtíž s osvojováním matematických dovedností, která nesouvisí pouze s nedostatkem výuky. Výzkumníci sledovali 68 dětí ve věku od osmi do deseti let, z nichž 38 byly dívky. Děti řešily úlohy, při nichž mohly využívat různé postupy, například počítání, vybavení výsledku z paměti nebo rozklad problému na jednodušší části.
Studie zveřejněná v časopise The Journal of Neuroscience spojila pozorování chování s matematickým modelováním a analýzou aktivity celého mozku. Bayesian computational modeling, tedy statistický postup, který odhaduje skryté procesy z pozorovaného chování, vědcům umožnil oddělit například rychlost provedení strategie od schopnosti rozpoznat, že je potřeba ji změnit.
Děti s dyskalkulií byly méně účinné ve všech sledovaných strategiích. Při přechodu z jedné strategie na druhou potřebovaly více času a jejich volba méně odpovídala obtížnosti konkrétní úlohy. Zatímco ostatní děti se v průběhu řešení postupně zlepšovaly ve výběru vhodné strategie, u dětí s dyskalkulií se takový posun neprojevil ve stejné míře.
Rozdíly se objevily také v rozložení mozkové aktivity. Vědci pomocí takzvaného celomozkového dekódování hledali vzorce aktivity, které rozlišují děti s dyskalkulií od vrstevníků s účinnějším používáním matematických strategií. Odlišné vzorce se týkaly mimo jiné frontoparietální kůry, hipokampu a oblastí spojených se zpracováním zraku. Frontoparietální kůra se podílí na řízení pozornosti a plánování, zatímco hipokampus souvisí mimo jiné s pamětí a učením.
Tyto mozkové vzorce dokázaly předpovídat, jak účinně děti počítaly a jak citlivě reagovaly na potřebu změnit postup. Vztah mezi mozkovou aktivitou a chováním se přitom lišil podle skupiny: u dětí bez dyskalkulie byl v některých případech opačný než u dětí s touto poruchou. Výsledky proto nenaznačují jednu jedinou příčinu dyskalkulie, ale spíše souhru více procesů, například pozornosti, paměti, kognitivní flexibility a kontroly řešení. Studie zároveň ukazuje souvislosti mezi mozkovou aktivitou a matematickými obtížemi; sama o sobě však nedokazuje, že popsané rozdíly tyto obtíže přímo způsobují.
Zdroj: ScienceDaily
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.