Rozvoj umělé inteligence přiměl k úvahám o univerzálním základním příjmu i některé politiky, kteří tuto myšlenku dříve odmítali. Návrh počítá s pravidelnou finanční částkou vyplácenou všem lidem bez ohledu na jejich zaměstnání nebo příjem. Podle Deutsche Welle se do popředí dostává v době, kdy firmy rychle zavádějí nástroje schopné vykonávat část kancelářské, analytické nebo kreativní práce.
Zastánci tvrdí, že základní příjem by mohl zmírnit dopady propouštění a zajistit poptávku po zboží a službách v situaci, kdy bude část obyvatelstva vydělávat méně nebo vůbec. Opatření by zároveň mohlo lidem poskytnout větší prostor pro péči o děti, vzdělávání nebo hledání nové práce. V technologickém sektoru se návrh objevuje také jako způsob, jak rozdělit část výnosů z automatizace mezi širší veřejnost.
Proti zavedení plošné dávky ale stojí především otázka financování. Pokud by měla být částka dostatečně vysoká na pokrytí základních životních nákladů, vyžadovala by rozsáhlé veřejné výdaje. Státy by musely zvažovat vyšší zdanění příjmů, majetku nebo zisků technologických firem. Základní příjem by navíc mohl nahradit některé dosavadní sociální programy, což by podle kritiků zhoršilo situaci lidí se specifickými potřebami.
Analýza amerického Federálního rezervního systému v Chicagu a Forecasting Research Institute uvádí, že ekonomové u univerzálního základního příjmu neočekávají výrazný dopad na růst hrubého domácího produktu. Zároveň předpokládají pokles podílu lidí zapojených na trhu práce. Nejde o předpověď jistého vývoje, ale o výsledek průzkumu mezi odborníky, kteří hodnotili možné hospodářské scénáře spojené s rychlým rozšířením umělé inteligence.
Výhrady zaznívají i od Mezinárodní organizace práce. Ta ve své analýze z května 2026 uvedla, že univerzální základní příjem sám o sobě není dostatečnou odpovědí na dopady umělé inteligence na pracovní trh. Podle organizace je třeba současně posilovat sociální ochranu, podporovat zaměstnanost a zajistit, aby produktivita z nových technologií nebyla soustředěna pouze u vlastníků kapitálu.
Kritici návrhu upozorňují také na hlubší otázku: zda má společnost reagovat pouze finanční kompenzací, nebo řešit i vlastnictví technologií a význam práce. Základní příjem může omezit chudobu, neřeší ale automaticky ztrátu profesního postavení, společenských vazeb ani vlivu zaměstnanců na podobu ekonomiky. Mezi další diskutované možnosti patří podpora veřejných služeb, kratší pracovní doba, podíl zaměstnanců na vlastnictví firem nebo zdanění kapitálu.
Debata tak zatím nevede k jednotnému závěru. Zastánci považují základní příjem za pojistku pro případ rozsáhlého nahrazování lidské práce, zatímco ekonomové a odboroví představitelé často zdůrazňují cílenější pomoc a změny v rozdělování výnosů. O tom, zda se z návrhu stane běžná součást sociální politiky, rozhodnou především rozsah technologických změn, jejich dopad na zaměstnanost a ochota vlád hledat nové zdroje financování.
Zdroj: Deutsche Welle
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.