Vlhkost patří k hlavním překážkám při zachytávání oxidu uhličitého z průmyslových emisí. Nový materiál vyvinutý vědci z Oregon State University ji ale dokáže využít ve svůj prospěch. V laboratorních pokusech zachytával oxid uhličitý i z velmi vlhkého plynu, aniž by bylo nutné proud emisí předem vysoušet. Výsledky popsali vědci ve studii zveřejněné v časopise Angewandte Chemie International Edition.
Materiál označený jako BVR-X patří mezi takzvané metal-organické struktury, známé pod zkratkou MOF. Jde o krystalické látky tvořené kovovými ionty propojenými organickými molekulami. Uvnitř vytvářejí velmi malé póry, v nichž se mohou zachytávat molekuly plynů. Jejich výhodou je, že chemici mohou měnit složení i uspořádání struktury a tím ovlivňovat, které plyny bude materiál přednostně vázat.
U BVR-X vědci navrhli póry tak, aby se voda a oxid uhličitý soustřeďovaly v odlišných částech materiálu. Voda se podle studie váže na vanadová centra a vyvolává vratnou změnu oxidačního stavu vanadu. Materiál tím přechází do strukturálně podobné podoby, zatímco oxid uhličitý se fyzikálně zachytává v oblastech lemovaných pyrazinovými skupinami. Toto prostorové oddělení omezuje vzájemné soupeření vody a oxidu uhličitého o místa, na nichž se plyn zachytává.
Výzkumníci materiál testovali v proudu s obsahem oxidu uhličitého čtyři objemová procenta a s vysokou vlhkostí. Takové složení podle autorů odpovídá důležitému typu průmyslových emisí, například plynům vznikajícím při spalování zemního plynu. BVR-X v těchto podmínkách dosáhl dynamické záchytné kapacity 2,04 ± 0,07 milimolu oxidu uhličitého na gram materiálu. Výkon si udržel až při 50 cyklech zachycení a následného uvolnění oxidu uhličitého.
Vysoušení emisí zvyšuje náklady
U řady dosavadních sorbentů, tedy materiálů určených k pohlcování a následnému uvolňování plynů, voda snižuje účinnost. Průmyslové zařízení by proto muselo spaliny před zachytáváním oxidu uhličitého vysoušet. To vyžaduje další technologické stupně a energii, takže se může zvyšovat cena celého procesu. BVR-X se místo toho snaží pracovat s vlhkostí, která je ve spalinách přirozeně přítomná.
Výsledky zatím představují laboratorní ověření vlastností nového materiálu, nikoli důkaz připravenosti pro provoz v průmyslovém měřítku. Studie neprokazuje, jak by si BVR-X vedl při dlouhodobém provozu ve skutečném komíně, v přítomnosti dalších příměsí nebo při ekonomickém srovnání s používanými technologiemi. Vědci podali patentovou přihlášku; samotná přihláška však neznamená, že je materiál již komerčně dostupný. Práce vznikla ve spolupráci s odborníky z University of California, Berkeley, University of Oregon a ARAMCO Research and Development Center.
Zdroj: ScienceDaily
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.