Lebka vyhynulého trpasličího vorvaně Scaphokogia huachafo byla tak výrazně nesouměrná, že vědci nejprve zvažovali, zda ji po smrti nepoškodily geologické procesy. Nová analýza ale ukázala, že její neobvyklý tvar byl součástí přirozené anatomie zvířete. Studie zveřejněná v časopise Communications Biology popisuje nejvýraznější obličejovou asymetrii dosud zaznamenanou u kytovců a možná i u všech savců.
Fosilie pochází z peruánského souvrství Pisco a patří do pozdního miocénu, tedy období před přibližně 6,3 až 5,6 milionu let. Nově popsaný druh měřil podle autorů zhruba 2,7 metru. Na rozdíl od dnešních velkých vorvaňů, kteří loví především hlavonožce v hlubokém oceánu, měl zřejmě jiný způsob života. Jeho lebka naznačuje specializaci na hledání potravy v mělkých pobřežních vodách při mořském dně.
Asymetrie u ozubených kytovců není sama o sobě neobvyklá. Souvisí s přestavbou čelní části lebky a tukových struktur, které se podílejí na tvorbě zvuku a echolokaci. Echolokace je orientace pomocí odrazu vlastních zvukových signálů. U Scaphokogia huachafo však nesouměrnost zasahovala mnohem dál než u příbuzných druhů: obě kostěné nosní dírky byly posunuté k levé straně a jednotlivé kosti obličeje se výrazně lišily velikostí i polohou.
Výzkumníci porovnávali tvar lebky pomocí geometrické morfometrie, tedy statistické metody, která umožňuje měřit a porovnávat biologické tvary podle polohy zvolených bodů. Analýza ukázala, že rod Scaphokogia představuje v souboru zkoumaných kytovců krajní případ obličejové asymetrie. Zároveň na lebce nenašli zlomeniny, známky chorobných změn ani jiné poškození, které by vysvětlovalo její pokřivení po smrti.
Čenich směřoval k mořskému dnu
Výrazným znakem nového druhu byl robustní trubicovitý čenich zahnutý dolů. Tvořila ho hustá kostní tkáň a chrupavka, která během života zkostnatěla. Taková stavba mohla posouvat těžiště hlavy dopředu a dolů. Čenich byl podle rekonstrukce skloněný přibližně o 31 stupňů vůči zbytku lebky a spojení lebky s prvním krčním obratlem zřejmě umožňovalo sklánět hlavu až o 55 stupňů.
Autoři proto navrhují, že velryba mohla plavat těsně nad dnem a čenichem prohledávat sediment. Její specializovaná lebka mohla zároveň podporovat echolokaci při vyhledávání kořisti ukryté v měkkém podkladu. Jde však o rekonstrukci založenou na anatomii fosilie, nikoli o přímý důkaz konkrétního způsobu lovu. Studie každopádně ukazuje, že evoluce kytovců v minulosti vytvořila tělesné stavby, které dnes mezi mořskými savci nemají přímou obdobu.
Zdroj: ScienceDaily
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.