Husté oblaky plynu obíhající v blízkosti superhmotné černé díry v centru Mléčné dráhy mohou vznikat působením dvojice masivních hvězd. Naznačují to nová pozorování a počítačové simulace mezinárodního týmu vedeného vědci z Max Planck Institute for Extraterrestrial Physics. Studie vyšla v časopise Astronomy & Astrophysics.
Černá díra Sagittarius A*, zkráceně Sgr A*, leží ve středu Galaxie a je obklopena hvězdami, plynem a prachem. Astronomové v jejím okolí už přibližně dvě desetiletí sledují několik malých oblaků ionizovaného plynu. Patří mezi ně objekty označované G1, G2 a G2t. Ionizovaný plyn je takový, jehož atomy přišly o část elektronů, například vlivem intenzivního záření nebo vysoké teploty.
Jedním z nejznámějších je oblak G2, objevený v roce 2012. Obsahuje podle pozorování několik hmotností srovnatelných se Zemí a pohybuje se po výrazně protáhlé dráze kolem Sgr A*. Později astronomové rozpoznali podobný objekt G1 a také slabší strukturu táhnoucí se za oblakem G2. Jejich dráhy mají téměř stejný tvar a orientaci, což podle výzkumníků ukazuje spíše na společný původ než na tři nezávislé objekty.
Tým využil infračervená měření pořízená spektrografy SINFONI a ERIS, které díky adaptivní optice dokážou ostře zobrazit oblast kolem galaktického středu. Základem analýzy byla emisní čára vodíku známá jako Brackettova gama. Z jejího posunu a polohy oblaků vědci určili jejich rychlosti a rekonstruovali dráhy kolem černé díry.
Při zpětném sledování pohybu plynu narazili na vhodný zdroj v podobě systému IRS 16SW. Jde o kontaktní dvojhvězdu, tedy dvě velmi těsně obíhající hvězdy, jejichž obaly se navzájem dotýkají. Systém se nachází v disku mladých hvězd, který obíhá kolem Sgr A*. Drobné rozdíly mezi drahami jednotlivých oblaků lze podle studie vysvětlit také pohybem hvězd kolem společného těžiště.
Počítačové hydrodynamické simulace, které popisují proudění plynu, nabídly možný mechanismus vzniku. Silné hvězdné větry obou hvězd se srážejí s okolním prostředím a vytvářejí rázovou oblast. V ní se plyn hromadí a stlačuje, až se z něj mohou oddělit jednotlivé husté shluky. Ty pak putují dovnitř po drahách podobných těm, které astronomové pozorují u proudu G1–2–3.
Výsledek neznamená, že astronomové přímo pozorovali pád těchto konkrétních oblaků do černé díry. Studie předkládá model jejich původu a ukazuje, že materiál z hvězdných větrů může představovat průběžný zdroj plynu pro okolí Sgr A*. Výpočty zároveň naznačují, že přísun zhruba jedné hmotnosti Země za deset let by mohl stačit k udržení současné úrovně aktivity černé díry. Zjištění tak propojuje vývoj masivních hvězd s procesy, které ovlivňují zásobování superhmotných černých děr.
Zdroj: ScienceDaily
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.