Genom želvy Jonathana ukazuje na možné mechanismy dlouhověkosti

Genom želvy Jonathana ukazuje na možné mechanismy dlouhověkosti

Genetická analýza nejstaršího známého žijícího suchozemského zvířete přinesla možné vysvětlení jeho mimořádné dlouhověkosti. Želva obrovská seychelská Jonathan, která žije na ostrově Svatá Helena a její věk se odhaduje na 194 let, má ve srovnání s jinými obřími želvami neobvyklé varianty genů zapojených do procesů souvisejících se stárnutím. Výsledky zveřejnil tým vědců ve studii v časopise Science Advances.

Výzkumníci přečetli Jonathanův genom, tedy kompletní genetickou informaci uloženou v DNA, a porovnali ho s genomy dalších želv. Do srovnání zahrnuli zejména 36letou želvu druhu Aldabrachelys gigantea, známou jako Tank, a vyhynulou galapážskou želvu Lonesome George. Jonathanův genom následně porovnávali také se vzorky čtyř dalších želv obrovských různého věku – od pětiletého mláděte po starší dospělé jedince.

Vědci identifikovali 287 genů, v nichž měl Jonathan jedinečné varianty, které se u srovnávaných želv neobjevily. Některé z nich souvisejí s opravou poškozené DNA a udržováním telomer, ochranných konců chromozomů, které se při dělení buněk obvykle zkracují. Další varianty patří k procesům spojeným s autofagií, tedy buněčným odstraňováním poškozených součástí, s regulací inzulinu, činností mitochondrií a potlačováním nádorového bujení.

Samotné nalezení variant však neznamená, že vědci prokázali jejich přímý vliv na Jonathanův věk. Genetická změna může být s dlouhověkostí spojena, aniž by ji sama způsobovala. Studie navíc porovnávala Jonathana jen s omezeným počtem jiných želv a jeho DNA byla získána z buněk ústní sliznice. Některé změny přítomné v jiných tkáních proto nemusely být zachyceny.

Stopy v chemických značkách DNA

Výzkum se nezaměřil pouze na samotnou posloupnost DNA. Tým analyzoval také epigenom, tedy chemické značky, které ovlivňují aktivitu genů, aniž by měnily jejich genetický kód. Jedním ze sledovaných jevů byla takzvaná metylační entropie. Ta popisuje, jak uspořádané nebo naopak rozptýlené jsou metylační značky v určitých úsecích DNA.

Jonathan měl v některých regulačních oblastech genů nižší míru této entropie než starší srovnávané želvy. Tyto oblasti byly obohaceny o geny důležité pro tvorbu energie v mitochondriích a pro zpracování RNA, molekuly, která zprostředkovává využití genetické informace. Podle autorů může stabilnější regulace těchto genů pomáhat udržovat účinnější buněčný metabolismus a opravy genomu i ve vysokém věku.

Studie tak nenabízí jediný „gen dlouhověkosti“, ale spíše obraz několika vzájemně propojených mechanismů. Jonathanův organismus může těžit z kombinace genetických variant a dlouhodobě stabilní regulace některých genů. Zjištění mohou pomoci při srovnávacím výzkumu stárnutí u různých živočichů, sama o sobě však neprokazují, že by stejné mechanismy šlo využít jako léčbu nebo návod k prodloužení lidského života.

Zdroj: ScienceDaily

Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.

Sdílejte článek