Debata o umělé inteligenci se v ekonomii dosud často soustředila na produktivitu, mzdy a počet pracovních míst. Komentář Hospodářských novin z 7. srpna připomíná i širší otázku, zda technologická změna vede k lepšímu životu. S rychlým rozšířením generativní AI se tato otázka přesouvá z akademické debaty do firem, škol i veřejné správy. Ekonomové tak vedle měřitelných výkonů řeší také podobu práce, rozdělení přínosů nové technologie a schopnost lidí rozhodovat o vlastním pracovním čase.
Nejistotu nezpůsobuje jen možnost nahrazování některých úkolů softwarem. Podstatné je, které činnosti se automatizují, komu technologie práci usnadní a kdo naopak ponese náklady přechodu. Mezinárodní organizace práce ILO v aktualizované analýze z května 2025 uvedla, že v povoláních s určitou mírou vystavení generativní AI pracuje čtvrtina zaměstnaných ve světě. V zemích s vysokými příjmy jde o 34 procent zaměstnanosti. Ukazatel ale nevyjadřuje očekávané propouštění: hodnotí, jak velkou část pracovních úkolů mohou modely potenciálně ovlivnit. ILO proto považuje za pravděpodobnější proměnu profesí než jejich plošné zániky. ([ilo.org](https://www.ilo.org/publications/generative-ai-and-jobs-2025-update?utm_source=openai))
Produktivita není jediným měřítkem
V ekonomických modelech bývá technologický pokrok obvykle zachycen jako růst produktivity, tedy objemu produkce vytvořené za stejný čas nebo se stejným množstvím práce. Tento přístup však sám o sobě neodpovídá na to, zda se ušetřený čas promění v kratší pracovní dobu, vyšší mzdu, další výkonové požadavky nebo v omezení počtu pracovních míst. Právě tato rozhodnutí firem, zaměstnanců a státu určují, jak se produktivní přínosy projeví v každodenním životě.
Odhady možného makroekonomického efektu se navíc výrazně liší podle tempa zavádění technologie a struktury jednotlivých ekonomik. Studie OECD z června 2025 pracovala pro země G7 se třemi scénáři a odhadla, že AI by během deseti let mohla v ekonomikách s vysokým vystavením AI a rychlejším zaváděním zvýšit roční růst produktivity práce o 0,4 až 1,3 procentního bodu. V části ostatních zemí G7 byly odhady až o polovinu nižší. OECD zároveň upozorňuje, že výsledek závisí na rozšíření technologií napříč firmami, na dovednostech pracovníků a na organizaci práce. ([oecd.org](https://www.oecd.org/en/publications/macroeconomic-productivity-gains-from-artificial-intelligence-in-g7-economies_a5319ab5-en.html?utm_source=openai))
Dosavadní využívání AI ve firmách přitom zůstává nerovnoměrné. Podle Eurostatu používalo v roce 2025 alespoň jednu technologii umělé inteligence 20 procent podniků v EU s nejméně deseti zaměstnanci. O rok dříve to bylo 13,5 procenta. Mezi velkými firmami činil podíl 55 procent, u malých podniků 17 procent. Nejčastějším využitím byla analýza psaného textu. Rozdíl mezi velkými a malými podniky může ovlivnit nejen produktivitu, ale také jejich schopnost získávat pracovníky, investovat do školení a zavádět kontrolní mechanismy pro práci s daty. ([ec.europa.eu](https://ec.europa.eu/eurostat/web/products-eurostat-news/w/ddn-20251211-2?utm_source=openai))
Technologie se zároveň rychle šíří mimo formální firemní strategie. V zemích OECD použila v roce 2025 generativní AI více než třetina lidí. Mezi zaměstnanými dosáhl podíl 41,1 procenta, uvedla OECD. V Evropské unii využívalo generativní nástroje 32,7 procenta osob ve věku 16 až 74 let; pro pracovní účely je použilo 15,1 procenta. Mladí lidé v Česku patřili k nejaktivnějším uživatelům: mezi osobami od 16 do 24 let využilo generativní AI 78,5 procenta. ([oecd.org](https://www.oecd.org/en/about/news/announcements/2026/01/ai-use-by-individuals-surges-across-the-oecd-as-adoption-by-firms-continues-to-expand.html?utm_source=openai))
Proměna práce vyžaduje nové otázky
Rozhodování o AI proto není pouze otázkou nákupu softwaru. Týká se také pravidel pro používání firemních dat, odpovědnosti za chybné výstupy, kontroly pracovního tempa a dostupnosti rekvalifikací. ILO uvádí, že nejvyšší expozici mají administrativní a kancelářské činnosti, ale rostoucí schopnosti modelů zvyšují zásah také v některých digitálních profesích v médiích, vývoji softwaru a financích. Vysoká expozice tak neznamená automaticky nízkokvalifikovanou práci, ale spíše práci složenou z úkolů, které lze převést do digitální podoby. ([ilo.org](https://www.ilo.org/resource/news/one-four-jobs-risk-being-transformed-genai-new-ilo%E2%80%93nask-global-index-shows?utm_source=openai))
Význam nabývá i rozdělení přínosů a rizik. Mezinárodní měnový fond dříve odhadl, že AI může ovlivnit téměř 40 procent pracovních míst na světě a přibližně 60 procent míst ve vyspělých ekonomikách. U části těchto profesí může lidskou práci doplnit a zvýšit výkon, u jiné části může snížit poptávku po práci. Pro hospodářskou politiku z toho vyplývá potřeba sledovat vedle růstu výstupu také kvalitu pracovních míst, přístup ke vzdělávání a dopad na příjmové rozdíly. ([imf.org](https://www.imf.org/en/Blogs/Articles/2024/01/14/ai-will-transform-the-global-economy-lets-make-sure-it-benefits-humanity?utm_source=openai))
Otázka dobrého života se tak v ekonomické debatě vrací jako praktické téma. Růst produktivity může rozšířit prostor pro vyšší příjmy, kvalitnější veřejné služby či méně rutinní práci, ale tyto výsledky nevznikají automaticky ze samotného nasazení AI. O jejich podobě rozhodnou pravidla na pracovištích, vzdělávací systém, ochrana zaměstnanců i způsob, jakým firmy a instituce rozdělí čas a výnosy ušetřené novou technologií.
Zdroj: Hospodářské noviny
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.