Ve chvíli, kdy na Svatopetrském náměstí zaznělo „Habemus Papam“ a nový papež přijal jméno Leo XIV, bylo jasné, že jeho volba není jen otázkou tradice, ale i vzkazem. Nešlo o náhodný výběr jména, nýbrž o promyšlené gesto – symbolické přihlášení se k odkazu papeže Leona XIII, jednoho z nejprogresivnějších a nejvíce společensky angažovaných pontifiků moderních dějin. Tento krok nelze chápat jinak než jako výzvu ke kontinuitě a zároveň aktualizaci vize církve, která se nebojí reagovat na výzvy současnosti.
Papež encyklik a zrod katolické sociální nauky
Leone XIII, vlastním jménem Gioacchino Pecci, byl papežem v letech 1878–1903, tedy v době hlubokých společenských proměn. Průmyslová revoluce změnila svět k nepoznání, s ní přišla urbanizace, bída, vykořisťování a silné sociální napětí. Katolická církev, dosud spíše distancovaná od praktických otázek práce a hospodářství, se pod jeho vedením odhodlala k zásadnímu obratu.
V roce 1891 vydal encykliku Rerum Novarum, dokument, který se stal základem katolické sociální nauky. Poprvé v dějinách se církev systematicky postavila za práva dělníků, uznala legitimitu odborových hnutí, kritizovala neomezený kapitalismus i socialistický kolektivismus, a postavila se za „třetí cestu“ – společensky odpovědný kapitalismus zakotvený v křesťanských hodnotách.
Jak připomíná Vatican News, právě touto encyklikou započala církev dlouhou cestu směrem k větší angažovanosti v otázkách chudoby, důstojnosti práce a sociální spravedlnosti. A Leone XIII tím získal přízvisko „papež dělníků“ nebo také „papež sociální spravedlnosti“.
Symbolika volby jména: Robert Prevost jako Leo XIV
Když se nově zvolený papež Robert Francis Prevost rozhodl pro jméno Leo XIV, nejenže tím vytvořil přímé spojení s Leonem XIII, ale také naznačil svůj budoucí styl vedení. Jeho rozhodnutí nepůsobí jako nostalgické gesto, nýbrž jako výzva k tomu, aby byla sociální nauka církve opět v centru pozornosti, tentokrát v novém kontextu: klimatická krize, globalizace práce, digitální vykořisťování, migrace.
Jak poznamenává The Guardian, výběr tohoto jména není pouze poctou, ale politickým aktem – snahou redefinovat roli církve v moderním světě, kde ekonomické nerovnosti a krize důvěry ve státní instituce zanechávají mnoho lidí v existenčním vakuu. Leo XIV tím vysílá jasný signál: církev nemá být jen duchovní útočiště, ale také etický aktér.
Podle komentáře La Croix se dá očekávat, že Leo XIV naváže na poselství Františka, ale půjde dál v konkrétních strukturálních návrzích – například v oblasti ekologické spravedlnosti, digitální etiky a transparentnosti v církevním řízení.
Rerum Novarum a její rezonance dnes
I po více než 130 letech zůstává Rerum Novarum inspirací. Dokument přinesl revoluční přístup: práce není jen komodita, ale má morální a společenskou hodnotu. Tento pohled dnes nabývá zcela nových významů, zejména v době rostoucí automatizace, gig-ekonomiky a pracovní prekérnosti.
CNN upozorňuje na paralely mezi podmínkami konce 19. století a současností: dělníci s nulovými smlouvami, platformové ekonomiky bez sociálního zabezpečení, globalizace snižující mzdy. Leo XIV si zjevně uvědomuje, že právě zde leží prostor, kde církev může nabídnout pevné morální ukotvení v nejistém světě.
Historická i lidská linie: od Carpineto po Chicago
Papež Leo XIII pocházel z italského Carpineta Romana, byl vzdělaný diplomat, znalec filozofie i jazyků, otevřený vědeckému dialogu. Jeho encyklika Immortale Dei z roku 1885 se stavěla proti umělému konfliktu mezi vědou a vírou – a tuto linii zřejmě přejímá i Leo XIV, který se ve svém prvním projevu ohradil proti „představě, že víra musí být v opozici vůči poznání“.
Papež Robert Prevost je sice Američan, ale jeho volba jména vytváří myšlenkový most mezi kontinenty – a možná i mezi dvěma přístupy ke křesťanství: evropskou intelektuální tradicí a americkou pastorační otevřeností.
Podle BBC byl Leo XIII v mnoha ohledech průkopník – v komunikaci, v reformě kurie, v ochotě mluvit o aktuálních společenských problémech. Přijme-li Leo XIV tuto roli, může se stát papežem, který církev nevede k uzavírání se, ale k otevřenému dialogu s modernitou.
Politický a duchovní odkaz
Rerum Novarum se stala inspirací pro křesťansko-sociální hnutí, odborové svazy, strany i charitativní organizace. Po celém světě se formovaly struktury, které spojovaly víru s činem. V Itálii vznikla Democrazia Cristiana, v Německu CDU, v Latinské Americe vznikala křesťanská levice s důrazem na komunitní rozvoj a odpor proti diktaturám.
Volba jména Leo XIV tak může být výzvou i pro současné katolické laiky, aby nezůstávali pasivní, ale znovu hledali cestu k angažovanosti. Ne pouze uvnitř církevních struktur, ale i v širším veřejném prostoru.