Jak hladina evropských řek klesá, na jejich dnech se znovu objevují takzvané hladové kameny. Tyto hydrologické značky nechávali lidé v minulosti opracovat nebo popsat v místech, která bývala za běžných podmínek pod vodou. Jejich vynoření signalizovalo mimořádné sucho a zároveň připomínalo, že nízká hladina může ohrozit plavbu, úrodu i zásobování obyvatel.
Nejznámější z nich se nachází v řece Labi u Děčína. Na kameni je německy vytesáno „Wenn du mich siehst, dann weine“, tedy „Když mě uvidíš, plač“. Text měl podle historických výkladů upozornit na těžké časy, které přicházely s nedostatkem vody. V minulosti totiž nízký stav řeky znamenal nejen omezení dopravy, ale také horší podmínky pro zemědělství a riziko nedostatku potravin.
Hladové kameny se vyskytují především ve střední Evropě, zejména podél Labe a dalších vodních toků v dnešním Německu a Česku. Některé nesou letopočty, které zaznamenávají roky mimořádného sucha. Tradice jejich označování sahá nejméně do období mezi 15. a 19. stoletím. Kameny tak plnily podobnou funkci jako jednoduché vodoměrné stanice: zaznamenávaly hranici, při jejímž dosažení už mohly nastat vážné hospodářské problémy.
Děčínský kámen se stal známým také díky tomu, že jeho nápis je čitelný jen při výrazném poklesu hladiny. V roce 1918, v závěru první světové války, se kámen znovu vynořil v době, kdy Evropu sužoval nedostatek a válečné zásobovací potíže. Historické záznamy na podobných kamenech připomínají i další suchá období, včetně let po erupci sopky Tambora v roce 1815, která přispěla ke klimatickému ochlazení a neúrodě v následujících letech.
Výrazné sucho v Evropě v roce 2022 vedlo k tomu, že se hladové kameny objevily na několika místech podél Labe. Fotografie vynořených nápisů tehdy obletěly svět a vyvolaly debatu o tom, nakolik se historická varování podobají dnešním problémům s nedostatkem vody. Podle Deutsche Welle však samotné vynoření kamene neznamená automaticky hladomor. Je především svědectvím o tom, že hladina klesla na úroveň, která byla v minulosti považována za kritickou.
Dnes mají hladové kameny hlavně historickou a symbolickou hodnotu. Připomínají dobu, kdy lidé neměli k dispozici přesné předpovědi počasí, soustavu vodoměrných stanic ani rozsáhlé zásobovací sítě. Zároveň ale ukazují, že sucho a proměnlivost vodních toků nejsou novým jevem. Rozdíl spočívá v tom, že současná společnost je na řekách závislá v mnohem širším měřítku — kvůli dopravě, průmyslu, energetice i zásobování pitnou vodou.
Zdroj: Deutsche Welle
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.