Město Monfalcone, ležící na italském pobřeží Jaderského moře, se stalo středobodem kontroverzního rozhodnutí, když starostka Anna Maria Cisint, členka krajně pravicové Ligy, zakázala hrát kriket na veřejných místech. Tento krok, namířený především proti místní bangladéšské komunitě, která tvoří téměř třetinu z více než 30 000 obyvatel města, vyvolal ostré reakce a znovu otevřel otázky týkající se vztahů mezi přistěhovalci a domácí populací.
Zákaz kriketu jako symbol většího problému
Hlavním argumentem pro zákaz bylo údajné nebezpečí, které kriketové míčky mohou představovat pro veřejnost, a také nedostatek vhodných míst pro sportovní aktivity. Starostka však šla dále a prohlásila, že bangladéšská komunita „nedává městu nic zpět“ a že jejich způsob života je „neslučitelný“ s italskou kulturou.
Místní Bangladéšané, kteří do Monfalcone přišli hlavně v 90. letech pracovat ve velké loděnici Fincantieri, považují zákaz za projev diskriminace. Miah Bappy, kapitán místního kriketového týmu, pro BBC uvedl, že zákaz není o kriketu, ale o tom, že jsou cizinci: „Říkají, že kriket není pro Itálii. Ale já vám řeknu pravdu: je to proto, že jsme cizinci.“
Rostoucí napětí mezi komunitami
Monfalcone je město, které se dlouhodobě potýká s otázkami integrace a soužití různých etnických a náboženských komunit. V posledních letech se zdejší atmosféra stala napjatější, a to především kvůli vzrůstajícímu vlivu bangladéšské muslimské komunity. Starostka Cisint v rámci svého mandátu odstranila například lavičky na náměstí, kde často sedávali Bangladéšané, a kritizovala oděvy muslimských žen na plážích.
Kromě zákazu kriketu město také čelí sporům ohledně kolektivních modliteb v místních islámských centrech. Starostka zakázala hromadné modlitby s odkazem na údajné porušení městských stavebních předpisů, což však soudní rozhodnutí později zrušilo. Přesto starostka tvrdí, že bude pokračovat ve své kampani proti tomu, co nazývá „islamizací Evropy“.
Ekonomické a sociální dopady
Zatímco starostka kritizuje přistěhovalce za to, že údajně nepřispívají k městskému životu, pracovníci z Bangladéše hrají klíčovou roli v ekonomice města, zejména ve zmíněné loděnici Fincantieri. Podle Miah Bappyho, pokud by se všichni Bangladéšané vrátili do své země, trvalo by loděnici pět let, než by postavila jednu loď.
Tento konflikt v Monfalcone reflektuje širší problémy, kterým Itálie čelí v souvislosti s migrací a demografickými změnami. S klesající porodností a nedostatkem pracovních sil je pro Itálii stále obtížnější obsadit pracovní pozice v průmyslových odvětvích, což vede k tomu, že země bude muset každoročně přijímat tisíce zahraničních pracovníků.