V roce 2006 se na plátnech kin objevila akční novinka „The Marine“, která představila jinou dimenzi světa profesionálního wrestlingu. V hlavní roli se objevil John Cena, tehdy ještě ne tolik známý jako herec, ale již legendární postava na poli WWE. Při pohledu na tuto filmovou premiéru je zajímavé uvažovat, co všechno se skrývá za tímto, na první pohled, atraktivním projektem. Je to příběh o vojenském veteránovi, který se snaží ochránit svou ženu před nebezpečnými zločinci, a i když přináší akční sekvence, je spojena s řadou zklamání.
Režie se chopil John Bonito, jehož kariéra se pohybuje spíše v oblasti televizní produkce a méně v kinematografii. Tento fakt je patrný i na výsledné podobě snímku. Atmosféra filmu je sice naplněna adrenalinovými momenty, avšak scénář, jehož autorem je Alan B. McElroy, postrádá hloubku a uvěřitelnost. Zápletka, i když má potenciál, se rychle mění v sérii klišé a banálních situací, které diváka rychle odradí. Akční scény, jakkoli dynamické, se zdají být pouhým obalem na tenký obsah, což je zvlášť smutné, vezmeme-li v úvahu, že Cena je v této roli schopen podávat i lepší výkony.
John Cena, jakožto hlavní protagonista, se snaží o přesvědčivý výkon. Jeho postava, Jake Carter, je archetypálním hrdinou, který v sobě nese idealizovaný obraz vojáka bojujícího za spravedlnost. V některých momentech se zdá, že Cena má potenciál přenést na plátno charismatického hrdinu, avšak jeho herecký projev je často limitován scénářem, který mu nedává příliš prostoru k prokázání uměleckých schopností. Jeho fyzická přítomnost je nezpochybnitelná, avšak chybí tomu jakákoliv nuance, která by diváka přesvědčila o emocionálním prožitku postavy.
Kamera a celkové vizuální zpracování jsou dalším aspektem, který film sráží na kolena. Na první pohled se zdá, že Bonito se snaží vytvořit dynamickou a energickou vizuální prezentaci, avšak výsledný pocit je spíše chaotický. Akční scény, které by měly být vrcholnými momenty filmu, jsou často zmatečné, což snižuje jejich dopad. Chybí jim jasná choreografie, a tak se ani epické přestřelky nedokážou vyhnout pocitům prázdnoty a nedostatečné dramatičnosti. Vizuální styl se nevyhnul ani laciným trikům, které v kombinaci s průměrnou kamerou nevytvářejí žádný dojem jedinečnosti.
Hudba, kterou složil kompozitor Klaus Badelt, se snaží podtrhnout akční atmosféru a napětí, ale často spíše působí jako levný doplněk k ději. Kolikrát se zdá, že je hudba ve filmu uměle přidaná, aby vyplnila prázdnotu mezi dialogy a akčními sekvencemi. Tento nedostatek kompoziční coherence se projevuje jako další slabina filmu, která znemožňuje divákovi navázat hlubší emocionální spojení s postavami či jejich osudy.
Co se týče scénáře, je to právě on, kdo je hlavním viníkem zklamání, které „The Marine“ přináší. Příběh, který by mohl být dramatickým ztvárněním boje o spravedlnost a lásku, se v konečném důsledku ztrácí v sérii nelogických rozhodnutí a povrchních dialogů. Postavy, které by mohly být zajímavé a komplexní, zůstávají plošné a nedotažené. Divák tak nemá možnost vcítit se do jejich osudů, což je v akčním filmu kritickou chybou.
Zhodnocení „The Marine“ je tedy poměrně jednoznačné. I když se film může pyšnit několika akčními scénami, které rozproudí adrenalin, v celkovém kontextu působí jako zklamání. John Cena se snaží přinést na plátno hrdinu, avšak jeho debut v kinematografii je zatížen slabým scénářem, průměrnou režií a nevyváženým vizuálním zpracováním. Toto debutové vystoupení, které mělo být odrazovým můstkem pro jeho hereckou kariéru, se stalo spíše lekcí, jak se vyvarovat chyb, které by mohly zhatit budoucí projekty.
„The Marine“ je tak nejen příběhem o boji za spravedlnost, ale také příkladem toho, jak může být i nejsilnější postava zcela oslabena nedostatečným zpracováním. Naštěstí pro Cenu, jeho kariéra se v následujících letech vyvinula směrem k úspěšnějším projektům, které mu umožnily ukázat, že má co nabídnout nejen jako wrestler, ale i jako herec. „The Marine“ však zůstává na pozadí jako zklamání, které se snaží stát akčním hitem, ale v konečném důsledku se ztrácí ve vlastních ambicích.