Tim Burton, režisér s nezaměnitelným vizuálním stylem, se po letech spekulací a diskusí rozhodl vrátit k jednomu ze svých nejikoničtějších děl – Beetlejuice (1988). Tento film, který se rychle stal kultovní klasikou, přinesl divákům pohled na svět duchů a absurdních, groteskně stylizovaných postav. Nyní, po více než třiceti letech, přichází pokračování, které nese název Beetlejuice Beetlejuice. A jak tomu bývá u oživení starých filmů, otázkou zůstává, zda nové zpracování dokáže zachytit kouzlo a šílenou energii původního filmu, nebo jestli upadne do pasti znovu oživených, zastaralých nápadů.
Burton, známý svým morbidním, avšak zábavným přístupem k filmu, byl vždy jasnou volbou pro režii pokračování tohoto snímku. Jeho podmínkou však bylo, že se do titulní role opět vrátí Michael Keaton, který se v roce 1988 představil jako maniakální démonický „bio-exorcista“ Beetlejuice. Keatonův výkon v původním filmu zanechal nezapomenutelný dojem díky jeho energii, komediálnímu talentu a schopnosti oživit postavu, která je současně děsivá i vtipná. A stejně jako před lety, i v novém filmu Keaton exceluje v této roli – je nepředvídatelný, rychlý, a působí jako nadživotní verze švába v pruhovaném obleku.
Děj navazuje na kořeny, ale přináší nové postavy
Pokračování, nazvané Beetlejuice Beetlejuice, se odehrává v současnosti, přestože čas v Burtonově světě zůstává zvláštně elastický. Lydia Deetzová, kterou ztvárňuje Winona Ryder, se vrací jako dospělá verze své původní postavy, nyní s kariérou televizní „psychické mediátorky“ a moderátorky pořadu o skutečných strašení s názvem Ghost House. Navzdory své profesní dráze je Lydia nyní více křehká a zranitelná, pod tlakem svého narcistického přítele, který se za maskou new-age terapeutických řečí skrývá.
Tento posun v postavě Lydie je výrazným kontrastem k její původní podobě jako drzé, gotické teenagerky, kterou si fanoušci pamatují. Zatímco dříve působila sebevědomě a nekompromisně, nyní je zlomená a bojuje se svou ztracenou identitou. Role drzé adolescentky však nezmizela – tento plášť nyní přebírá její dcera Astrid, v podání Jenny Ortegy, která se ukazuje jako ideální dědička gotické duše své matky.
Burtonův svět zůstává stejně vizuálně stylizovaný jako v roce 1988, ale tentokrát je tu i pocit, že se postavy a prostředí od té doby výrazně nezměnily. Lydia si zachovala svůj ikonický gotický styl a účes, což potěší fanoušky původního filmu. Navíc návrat původních herců, jako je Catherine O’Hara v roli Lydiiny excentrické macechy Delie, přináší filmu další vrstvu nostalgie.
Nové výzvy a staré problémy
Jedním z hlavních úkolů, kterým Burton v tomto filmu čelil, bylo vyřešení absence některých původních postav. Místo toho, aby se uchýlil k moderním technologiím, jako je rekonstrukce postav pomocí CGI nebo AI, rozhodl se pro lo-fi přístup s použitím klasické animace a plastelíny. Tato rozhodnutí nejenže zachovávají ducha originálu, ale dodávají filmu šarm a jedinečnost, která je typická pro Burtonovy dřívější filmy.
Přesto film občas balancuje na hranici mezi nostalgickým návratem a zastaralým opakováním starých nápadů. Zatímco mnoho scén připomíná původní kouzlo Beetlejuice, některé momenty, zejména sporné hudební volby, působí poněkud nepatřičně. Například použití písně Tragedy od Bee Gees v jedné z klíčových scén vyvolává více úsměv než napětí.
Na druhou stranu, některé hudební momenty jsou skutečně zábavné a zapadají do Burtonovy anarchické vize. Zvláště scéna, kde postavy posedlé démony zpívají absurdní verzi MacArthur Park, se stává jedním z nezapomenutelných okamžiků filmu.
Výkony herců a návrat kultovního stylu
Michael Keaton, jak již bylo zmíněno, se vrací jako Beetlejuice a jeho výkon je stejně maniakální a energický jako před třiceti lety. Jeho postava je groteskní, a přesto fascinující – kombinace humoru, chaosu a naprosté neúcty k pravidlům světa, ve kterém se pohybuje. Winona Ryder, jako dospělá Lydia, se ukazuje jako herečka, která zvládá zachytit zranitelnost postavy, která se snaží najít své místo ve světě, který se pro ni změnil.
Nové obsazení také přináší svěží energii. Jenna Ortega jako Astrid je skvělá v roli rebelující dcery, která přebírá štafetu od své matky. Willem Dafoe v roli mrtvého herce, který hraje policistu vyšetřujícího porušování pravidel ve světě mrtvých, přináší do filmu dávku černého humoru, který je tak typický pro Burtonovy filmy.
Beetlejuice Beetlejuice možná nikdy nemohl dosáhnout stejného kultovního statusu jako originál, ale to ani nebylo nutné. Film si zachovává to nejlepší z původního filmu – vizuální styl, absurdní humor a energii, která je pro Burtonovy filmy tak typická. Zároveň přináší nové prvky a postavy, které film posouvají kupředu, aniž by ztratil kontakt se svými kořeny.
V konečném důsledku je Beetlejuice Beetlejuice zábavným a hravým pokračováním, které ctí odkaz originálu, aniž by se ho snažilo slepě napodobovat. Je to film pro fanoušky Burtona a jeho jedinečné vize, kteří ocení nejen nostalgii, ale i novou energii, kterou tento film do série přináší.