V zemi, která si po desetiletí pěstovala představu umělecké nedotknutelnosti svých kulturních ikon, došlo k události, která tuto iluzi bez milosti rozbila. Gérard Depardieu, jeden z nejznámějších francouzských herců, byl 13. května 2025 odsouzen za sexuální napadení dvou žen na filmovém natáčení z roku 2021. Soud mu uložil osmnáctiměsíční podmíněný trest, pokutu ve výši 29 000 eur a zapsání na seznam sexuálních delikventů. A přestože se herec hodlá odvolat, podle mnohých už je jasné, že jeho kariéra de facto skončila. Nejen filmová obec, ale i celá francouzská společnost tímto rozsudkem vstoupila do nové éry.
Konec nedotknutelnosti
Depardieu, který se stal světově uznávaným hercem díky rolím jako Cyrano z Bergeracu (1990), Jean de Florette (1986) nebo hollywoodské komedii Green Card, byl dlouhá desetiletí zosobněním francouzské filmové velikosti. Jeho monumentální charisma, tělesnost i herecký rozsah fascinovaly diváky i režiséry. Jenže za tímto obrazem se už roky skrývaly znepokojivé zprávy. Již dvacet žen v minulosti vzneslo vůči herci různá obvinění ze sexuálního obtěžování či napadení, avšak až nyní došlo na soudní přelíčení a rozsudek.
Podle kulturní publicistky Agnès Poirier z Le Monde jde o událost symbolického i praktického významu: „Když padne monument, otřese to nejen oborem, ale i společenským vědomím. Francouzská kinematografie Depardieua de facto odepsala už dávno. Tři roky netočil, už před tím byl veřejně kritizován.“ Tento moment však zviditelnil širší proces, který se odehrává v zákulisí francouzské kultury – konec éry, v níž byl talent záštitou pro zneužívání moci.
MeToo à la française
Francie, často vnímána jako kulturní výjimka, reagovala na vlnu #MeToo vlažněji než Hollywood nebo britská scéna. První hlasité výpovědi žen v uměleckém prostředí se objevily až po roce 2020. Zlom přišel až s vystoupením herečky Adèle Haenel, která veřejně obvinila režiséra Christophe Ruggiiho ze sexuálního obtěžování v době, kdy byla ještě dítě. Její gesto – odchod z filmového průmyslu v roce 2023 a obvinění celé francouzské kinematografie z „systémové shovívavosti k predátorům“ – otřáslo kulturním establishmentem.
V roce 2024 byl Ruggia skutečně odsouzen ke čtyřletému trestu, z čehož si polovinu má odpykat nepodmíněně. A letos v únoru se veřejnost dozvěděla o dalším otřesném případu – 51 mužů, včetně manžela oběti, bylo odsouzeno za hromadné sexuální útoky na sedmdesátiletou ženu Gisèle Pelicot. Tato série událostí ukazuje, že Francie se ocitla ve víru zásadní proměny.
Festival pod tlakem
Depardieuho odsouzení přišlo ve chvíli, kdy v Cannes začínal nejslavnější filmový festival na světě. Symbolika nemohla být silnější. Právě v Cannes v roce 1990 získal cenu za nejlepší mužský výkon za roli Cyrana. Právě zde se z něj stal globální fenomén. A nyní – ve stejný den, kdy se otevíral letošní ročník – padl verdikt, který celou událost dramaticky zastínil.
Juliette Binoche, předsedkyně letošní festivalové poroty, se na úvodní tiskové konferenci vyjádřila jasně: „Depardieu už není posvátný.“ Zároveň dodala, že mocenské struktury filmového průmyslu, které kdysi takovým osobnostem zajišťovaly beztrestnost, se začínají bortit.
Festival letos výrazně reflektuje otázku genderové rovnosti. V hlavní soutěži je sedm filmů od režisérek – dosud nejvíce v historii. A právě jedna z nich, německá autorka Mascha Schilinski, ve filmu The Sound of Falling otevřeně zkoumá generační trauma sexuálního zneužívání v rodinách. V loňském ročníku zase Judith Godrèche promítla krátký film Moi Aussi, v němž stovky žen mlčky stojí v ulicích Paříže – každá z nich obětí obtěžování či násilí.
Politika versus morálka
I přes rostoucí společenskou podporu obětí zůstávají některé veřejné figury věrné starým pořádkům. Emmanuel Macron označil Depardieua ještě v roce 2024 za „člověka, který dělá Francii čest“. Herečka Fanny Ardant se k němu veřejně hlásí, stejně jako Vincent Perez a Brigitte Bardot. Jejich vyjádření však dnes čelí silné kritice – a především generační propasti.
Podle zprávy francouzského parlamentu z dubna 2025 je sexuální zneužívání „endemickým problémem“ v celé francouzské kulturní sféře – divadle, filmu i televizní tvorbě. Zpráva přinesla 86 doporučení, mimo jiné povinné používání koordinátorů intimních scén, zavedení bezpečnostních zásad pro práci s dětskými herci a vytvoření centrálního etického dohledu. Zatímco ve Spojených státech je v oboru aktivních více než 100 intimacy koordinátorů, ve Francii jich koncem roku 2023 pracovali pouze čtyři.
Symbolický pád a budoucnost
Podobně jako v případě Harveyho Weinsteina nebo Kevina Spaceyho i zde nejde jen o jednotlivce, ale o systém, který jim umožnil působit bez následků. Depardieu není pouze hercem – je institucí. Jeho pád znamená, že i instituce mohou být sesazeny. A že tvář národní identity, jakou je kultura, se může proměnit, když přestane chránit ty, kdo zneužívají své postavení.
Redaktorka France 24 Eve Jackson upozorňuje, že změna, která se v současnosti odehrává, sice přichází později než v jiných zemích, ale je o to silnější. „Mladí herci a herečky se už nebojí ozvat. Mocenské hrátky na place se stávají neakceptovatelnými. A pád Gérarda Depardieua je zemětřesením, které signalizuje nový začátek.“
Francouzská kultura se nachází na rozcestí. Buď přijme skutečnost, že její idoly nejsou nedotknutelní, a otevře se novým, rovnějším pravidlům. Nebo bude dál přešlapovat mezi nostalgickým obdivem a rozpačitým mlčením. Každý další film, každá další role, každé další slovo bude nyní prověřováno nejen estetickým citem, ale i etickým vědomím.
A právě v tom tkví skutečný význam tohoto soudního rozsudku – ve schopnosti společnosti podívat se pravdě do očí a přestat odvracet zrak. Nejen před Gérardem Depardieuem, ale před všemi, kdo si mysleli, že talent je pojistkou beztrestnosti.