Plynovod Síla Sibiře 2 by měl přivádět plyn z poloostrova Jamal v západní Sibiři do Číny. Velká část těchto zásob měla být původně prodána Evropské unii, kvůli invazi na Ukrajinu však musí Moskva hledat nové trhy. Orientace Ruska na Čínu dává smysl, země je největším spotřebitelem zemního plynu na světě. Peking však tlačí na ceny a momentálně nemá motivaci, aby do nového megaprojektu šel.
Rusko se intenzivně snaží najít nové trhy pro svůj zemní plyn poté, co se po západních sankcích a přerušení dodávek do Evropy dostalo do obtížné situace. Jedním z hlavních potenciálních odběratelů je Čína, která se v posledních letech stala významným hráčem na globálním energetickém trhu. Avšak naděje Moskvy na megaprojekt, který by zajistil stabilní a dlouhodobé dodávky plynu do Číny, začínají slábnout.
Rusko po přerušení většiny svých energetických vazeb s Evropou zaměřilo svou pozornost na asijské trhy, zejména na Čínu, která je jedním z největších světových spotřebitelů energie. Plynovod Síla Sibiře, který byl uveden do provozu v roce 2019, je jedním z hlavních kanálů, jímž ruský plyn proudí do Číny. Tento projekt byl původně prezentován jako důkaz rostoucího partnerství mezi Ruskem a Čínou, avšak současný vývoj ukazuje, že očekávání se možná nenaplní.
Podle expertů však Čína, která má na výběr z více dodavatelů, není ochotna zcela záviset na ruském plynu. Peking v poslední době uzavřel smlouvy na dodávky zkapalněného zemního plynu (LNG) z dalších zemí, včetně Spojených států, Kataru a Austrálie. Tyto kontrakty poskytují Číně větší flexibilitu a snižují její závislost na jednom dodavateli. Navíc Čína investuje do rozvoje obnovitelných zdrojů energie, což dále snižuje potřebu importu fosilních paliv.
„Čína hraje svou hru velmi chytře. Nechce se dostat do situace, kdy by byla příliš závislá na Rusku. Pro Moskvu je to velká rána, protože vidina dlouhodobého megaprojektu, který by vyřešil její problémy s odbytem plynu, se začíná rozplývat,“ uvedl analytik z oblasti energetiky.
Kromě Síly Sibiře Moskva doufala v další expanzi plynovodů do Číny, zejména prostřednictvím projektu Síla Sibiře 2, který by umožnil dodávky plynu z nových nalezišť na severu Sibiře. Tento projekt by měl teoreticky zvýšit kapacitu exportu do Číny, ale pokrok v jeho realizaci je zatím pomalý. Jednání mezi oběma zeměmi jsou komplikovaná a Čína neprojevuje výrazný zájem o urychlení výstavby.
Zatímco Rusko tlačí na rozšíření energetické spolupráce, Čína postupuje opatrně. Peking si je vědom toho, že nynější situace dává Číně výhodnou pozici pro vyjednávání lepších podmínek a cen. Rusko, které se po výpadku evropských odběratelů ocitlo pod tlakem, nemá mnoho možností a je nuceno se přizpůsobit čínským požadavkům.
Kromě toho čelí Rusko logistickým a finančním výzvám, které komplikují jeho snahy o diverzifikaci exportních trhů. Vybudování nových plynovodů a infrastruktury je časově i finančně náročné, a to zejména v době, kdy ruská ekonomika čelí dopadům sankcí a omezenému přístupu k zahraničnímu kapitálu.
Celkově se zdá, že původně ambiciózní plány na rozsáhlou energetickou spolupráci mezi Ruskem a Čínou ztrácejí na své síle. I když Čína zůstává významným odběratelem ruského plynu, Moskva si začíná uvědomovat, že Peking nebude ochoten přistoupit na všechno, co Rusko nabízí.
Pro Rusko to znamená, že bude muset hledat nové strategie, jak zajistit odbytiště pro své energetické zdroje, a zároveň se připravit na to, že jeho ekonomické vazby s Čínou nebudou tak pevné, jak původně doufalo.