Šest výrazných zemětřesení, která svět zaznamenal od března do srpna 2026, mělo velmi rozdílné následky. Otřesy o magnitudě přes sedm stupňů zasáhly Tongu, oblast Moluckého moře u Indonésie, severovýchod Japonska, filipínský ostrov Mindanao, Venezuelu a naposledy Kolumbii. Podle přehledu stanice Deutsche Welle i údajů geologických a humanitárních institucí rozhodují o počtu obětí vedle síly zemětřesení zejména hloubka ohniska, vzdálenost od obydlených oblastí, kvalita staveb a rychlost záchranných prací.
Nejsilnější z prvních velkých otřesů přišel 24. března poblíž Tongy v jižním Pacifiku. Americká geologická služba USGS jeho výslednou magnitudu stanovila na 7,5. Zemětřesení mělo ohnisko ve velké hloubce, přibližně 230 kilometrů pod povrchem. Úřady vyzvaly obyvatele některých pobřežních oblastí k opatrnosti a zpočátku se objevily obavy z vln tsunami, širší varování však vydáno nebylo. Bezprostředně nebyly hlášeny rozsáhlé škody ani oběti.
Na přelomu 1. a 2. dubna otřesy o magnitudě 7,4 zasáhly severní část Moluckého moře mezi indonéskými ostrovy. Indonéské úřady a systémy varování před tsunami zaznamenaly malé tsunami a některá pobřežní sídla hlásila poškození budov. Podle agentury AP zahynul nejméně jeden člověk. Případ ukázal, že i velmi silný podmořský otřes nemusí mít rozsáhlé důsledky, pokud se epicentrum nachází mimo hustě obydlené území a varovné systémy fungují včas.
Japonsko a Filipíny
Japonsko zasáhlo 20. dubna zemětřesení u pobřeží Sanriku na severovýchodě ostrova Honšú. Japonský vládní Výbor pro výzkum zemětřesení uvedl magnitudu 7,7 a hloubku 19 kilometrů. Otřesy si podle jeho souhrnu vyžádaly tři mrtvé, 788 zraněných a zničily 72 domů. Země má rozsáhlý systém seismického monitoringu, varování a stavebních předpisů, což pomáhá omezovat následky silných otřesů, přestože riziko v oblasti Japonského příkopu dlouhodobě patří k nejvyšším na světě.
Podstatně vážnější následky mělo zemětřesení o magnitudě 7,8, které 8. června zasáhlo moře u filipínské provincie Sarangani na jihu Mindanaa. Filipínský seismologický ústav PHIVOLCS uvedl, že otřesy postihly Sarangani a okolní provincie; několik zemí v regionu vydalo varování před tsunami. Nejnovější bilance filipínské Národní rady pro snižování rizik a řízení katastrof, kterou citovala státní tisková agentura, hovoří o 92 mrtvých, 20 pohřešovaných a více než 1300 zraněných. Katastrofa zasáhla přes 1,6 milionu lidí, desetitisíce domů byly zničeny nebo poškozeny.
Nejtragičtější událostí letošního přehledu zůstává dvojice zemětřesení v severní Venezuele z 24. června. Otřesy o magnitudě 7,2 a 7,5 přišly v rozmezí 39 sekund západně od Caracasu. USGS upozornila především na rozsáhlé sesuvy půdy a zablokované komunikace v pobřežních horských oblastech. Postižena byla mimo jiné města Catia La Mar a Playa Grande a oblasti mezi La Guairou a Naiguatá. Agentura AP ve čtvrtek s odvoláním na údaje venezuelských úřadů uvedla, že zemětřesení si vyžádala nejméně 6300 obětí.
Zatím poslední velký otřes přišel 10. srpna v západní Kolumbii. Kolumbijská humanitární organizace ACT Alliance uvádí magnitudu 7,4 a nejméně 265 potvrzených mrtvých, přes 3400 zraněných a desítky tisíc zasažených lidí. Nejvážnější dopady hlásil departement Chocó, přičemž škody se objevily i v dalších částech země. Pátrání v hůře dostupných venkovských oblastech pokračuje a bilance se může ještě změnit.
Letošní série tak spojuje podobná síla otřesů, nikoli však jejich následky. Hluboké zemětřesení u Tongy nezpůsobilo srovnatelné škody jako mělčí otřesy v hustěji osídlené Venezuele, na Mindanau nebo v Kolumbii. Významnou roli hraje také druhotné nebezpečí: sesuvy, poškození silnic, výpadky služeb a potřeba rychle zajistit lidem přístřeší, pitnou vodu a zdravotní péči.
Zdroj: Deutsche Welle
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.