Z vyvýšeniny na okraji Gazy se rozprostírá pohled, který se člověku vryje pod kůži. Tam, kde bývala města, čtvrti, školy a tržiště, se dnes táhne jednolitá šedá plocha sutin. Horizont je prázdný a tichý, jen z dálky vystupují trosky několika budov, které zázrakem zůstaly stát. Mezi Beit Hanounem a Gazou se rozprostírá obraz zkázy tak totální, že ztrácí měřítko.
Gaza, jak ji známe z map a vzpomínek, přestala existovat.
Cesta pod dohledem
Zpravodajka BBC Lucy Williamson byla jednou z mála novinářů, kterým izraelská armáda umožnila vstup do oblasti. Nešlo však o svobodnou reportáž – návštěva byla přísně kontrolovaná, bez možnosti mluvit s palestinskými obyvateli. Všechno, co kamery zachytily, muselo před zveřejněním projít vojenskou cenzurou. Přesto BBC trvá na tom, že si zachovala redakční nezávislost.
To, co Williamson viděla, je spíš archeologické naleziště než město. Z kdysi rušných čtvrtí, jako byla Šadžája na východě Gazy, zbyly jen rozmetané zdi, železné kosti budov a popel. Všude kolem se válejí stovky vystřílených nábojnic – důkaz, že boj tu zuřil dlouho a zblízka.
„Není to cíl,“ říká mluvčí izraelské armády Nadav Šošani, když se ho ptají na rozsah zničení. „Cílem je bojovat s teroristy. Téměř každý dům měl pod sebou tunel, výbušniny nebo stanoviště odstřelovače.“
Jeho slova zní v krajině, kde se těžko hledá život, zvláštně odtažitě. Ale právě zde, tvrdí armáda, se skrývala infrastruktura hnutí Hamas.
Město, které pohltilo ticho
Válka začala 7. října 2023, kdy ozbrojenci Hamásu napadli Izrael a zabili přes 1 100 lidí. Od té doby si izraelská odveta podle údajů palestinského ministerstva zdravotnictví vyžádala více než 68 000 obětí.
Dva roky poté se Gaza proměnila v město duchů. Z obyvatel, kteří přežili, mnozí žijí v provizorních táborech bez elektřiny a pitné vody. Izraelská armáda nyní kontroluje velkou část území – oblast, kterou odděluje tzv. žlutá linie. Tato linie, inspirovaná mírovým plánem bývalého amerického prezidenta Donalda Trumpa, vyznačuje hranici mezi zónami pod izraelskou a palestinskou správou.
V praxi je to pás sutin, rozdělený betonovými bloky a improvizovanými značkami v písku. Žádná skutečná hranice, spíš symbol nekonečného konfliktu.
Těla a tunely
Podle izraelské armády bylo v troskách této oblasti nalezeno několik těl izraelských rukojmích, včetně Itaye Chena, jehož ostatky byly tento týden vráceny rodině. Pátrání po dalších sedmi pohřešovaných stále pokračuje.
Izraelští důstojníci ukazují mapu – spleť tunelů pod zemí, kterou přirovnávají ke „spider’s web“, pavoučí síti. Některé byly zničeny, jiné stále existují. „Byla to podzemní pevnost,“ říká jeden z vojáků. „Když jsme přišli, bojovníci Hamásu vycházeli z domů, z podlah, z každé ulice. Nebylo možné bojovat bez ničení.“
Těžko se v takovém světě hledá jednoduchá pravda. Každý dům mohl být pastí. Každý tunel – cesta do nitra války, která se nikdy nevede jen na povrchu.
Křehký klid
Přestože příměří trvá už téměř měsíc, střety na „žluté linii“ neustávají. Izrael tvrdí, že Hamas stále útočí na jeho pozice, zatímco palestinská strana obviňuje Izrael z „stovek porušení“ příměří. Jen během posledních týdnů mělo podle tamního ministerstva zahynout dalších 240 civilistů.
Obě strany se tak ocitly ve zvláštním meziprostoru – v příměří, které nevypadá jako mír.
Izrael zdůrazňuje, že jeho vojáci zůstanou v Gaze tak dlouho, dokud Hamas neodzbrojí a nepřestane ohrožovat izraelské civilisty. „Je jasné, že Hamas se stále snaží znovu vyzbrojit a udržet kontrolu,“ říká plukovník Šošani. „Naší povinností je tomu zabránit, ať to trvá jakkoli dlouho.“
Mír na papíře
Další krok mírového plánu počítá s tím, že Hamas předá moc palestinské správní komisi pod mezinárodním dohledem. V návrhu americké rezoluce pro Radu bezpečnosti OSN se mluví o dvouletém mandátu mezinárodní stabilizační síly, která by měla dohlížet na bezpečnost a postupné odzbrojení.
Zatím však není jasné, kdo by měl tuto sílu tvořit. Ani kdy – a zda vůbec – se izraelská armáda stáhne.
Trump, který se po letech vrátil na politickou scénu, mezitím mluví o Gaze jako o budoucím „středovýchodním technologickém centru“, vybudovaném z mezinárodních investic. Představa města budoucnosti stojí v ostrém kontrastu s tím, co dnes reportéři BBC vidí – trosky, prach, ticho.
Otázka tak nezní jen kdo zastaví boje, ale také kdo bude mít právo rozhodovat o budoucnosti Gazy. Může se stát, že o jejím osudu budou opět rozhodovat všichni – jen ne samotní Gazané.
Na hraně dvou světů
Z vojenské základny, kterou novináři navštívili, je vidět přesně to, co tato válka znamená: prázdný prostor mezi dvěma světy. Na jedné straně izraelská kontrola, na druhé trosky palestinského města. Mezi nimi nic – jen prach, šrapnely a neviditelná hranice.
V dálce se na chvíli zvedá vítr a přehazuje popel přes ruiny. Na okamžik se zdá, že krajina dýchá. Ale to je jen fata morgána. Gaza je v tuto chvíli územím mezi minulostí a neurčitou budoucností – místem, které se fyzicky rozpadlo a politicky zastavilo.
Lidé bez hlasu
Reportáž BBC neměla možnost zachytit hlasy těch, kteří tu žili. Izraelská armáda nedovoluje přímé rozhovory s Palestinci. Ale záběry z jiných částí pásma ukazují, že lidé žijí mezi ruinami, často bez střechy, bez vody a s minimální potravinovou pomocí.
V táborech kolem Rafahu či Dajr al-Balah přežívají tisíce rodin, které se už nemají kam vrátit. „Domov je jen slovo,“ řekla nedávno jedna žena v telefonickém rozhovoru s humanitárními pracovníky. „Můj domov je teď stan, který mi v noci odfoukne vítr.“
Konec začátku, ne začátek konce
Dva roky po začátku války je Gaza nejen zničená, ale i politicky paralizovaná. Hamas odmítá složit zbraně, Izrael odmítá odejít, a Spojené státy hledají spojence, kteří by převzali „správu míru“.
Jenže mír, který nevzniká z důvěry, ale z únavy, má k trvalosti daleko.
Podle diplomatických zdrojů má být v nejbližších týdnech předložen návrh mezinárodního mandátu OSN. Očekává se odpor jak ze strany Íránu, tak části arabských států, které varují, že bez zapojení palestinských zástupců půjde jen o „technokratickou okupaci“.
Pohled zpět z vyvýšeniny
Lucy Williamson končí svou reportáž na stejném místě, odkud ji začala – na náspu s výhledem na východní okraj Gazy. „Je těžké se zorientovat,“ říká. „Kde končil jeden dům a začínal druhý, kde byly ulice, školy, hřiště – všechno se rozpustilo v šedi. Jen jména zůstala.“
V dálce se třpytí moře, na horizontu mizí kouř. Všechno ostatní pohltila válka. Gaza dnes není město, ale varování – že i v době technologií a mírových plánů se může celé místo proměnit v popel dřív, než se stihne říct „rekonstrukce“.