Dnes, 8. května 2025 se uzavřela jedna z nejvýraznějších kapitol české kultury. Ve věku 78 let zemřel Jiří Bartoška – herec s nenapodobitelným šarmem, prezident karlovarského filmového festivalu, muž s hlasem, který zněl jako šepot dýmu, a pohledem, jenž dokázal přeměnit každou scénu ve chvíli, na kterou se nezapomíná. Podlehl rakovině, s níž statečně bojoval dlouhých jedenáct let.
Charisma, elegance, přirozená autorita
Brýle „na půl žerdi“, věčně zapálená cigareta a zastřený hlas – Jiří Bartoška byl esencí hereckého charisma. Sám sebe popisoval jako někoho, kdo měl „černé vlasy, metr osmdesát a nikdy nekopal do psů“. Ale byl to právě jeho přirozený šarm, kterým okouzloval generace diváků i kolegů.
Jeho profesní cesta začala skoro náhodou. Nepřijat na kunsthistorii, učil výtvarku a na radu přátel podal přihlášku na brněnskou JAMU. Tam se sešel s osobnostmi jako Dagmar Veškrnová, Bolek Polívka nebo Karel Heřmánek. Zpočátku zářil na divadelních prknech – z Ústí nad Labem, kde zaujal v „Jakubovi a jeho pánovi“, přešel do Městských divadel pražských a nakonec do Divadla Na zábradlí.
Na jevišti Macbeth, v televizi lékař, v srdcích legenda
Jeho filmová kariéra začala pozdě, ale rychle nabrala tempo. Trilogie „Osada Havranů“, „Na veliké řece“ a „Volání rodu“ z něj udělala idol. Později si zahrál třeba v „Sanitce“, „My všichni školou povinní“ nebo v dramatu „Všichni moji blízcí“, kde ztvárnil houslistu – a za tuto roli získal Českého lva.
V 90. letech se stal prezidentem Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech, a i když ho tehdy mnozí vnímali jako čistě hereckou tvář, Bartoška se projevil jako manažer, diplomat a vizionář. Festival pozvedl zpět mezi světovou špičku. Spolu s Evou Zaoralovou z něj udělali kulturní událost světové úrovně – i díky jeho charismatu se Karlovy Vary staly místem, kde se potkávali herci z Hollywoodu, režiséři z Cannes i diváci z celé Evropy.
Symbol mužnosti, ale především charakter
Bartoška byl často nazýván „českým Delonem“ nebo „erotickým symbolem“, ale on sám vedl klidný a pevný soukromý život. Se svou ženou Andreou, archeoložkou, strávil celý život. Měli dvě děti – Kateřinu a Janka. Nebyl milovníkem mediálního humbuku, nevyhledával konflikty, naopak – působil jako klidná síla v divokých vodách českého šoubyznysu.
Na Václavském náměstí stál v listopadu 1989 po boku Václava Havla. Přestože podepsal Antichartu, později otevřeně podpořil iniciativu Několik vět. Jeho životní i profesní postoje vykreslovaly člověka, který se nebojí opravdovosti.
Filmová i lidská velkorysost
V posledních letech se vrátil i na plátna kin – například jako svérázný veterinář v komedii „Teorie tygra“, kde znovu okouzlil nejen publikum, ale i kolegyni Ivu Janžurovou. Přes vážnou nemoc se nikdy nevzdal humoru ani práce. A především – neztratil glanc.
Režisér Petr Zelenka o něm řekl, že byl „obrovský frajer“, herečka Magda Vášáryová jej nazvala „originálem“, který „žil naplno“. Všichni kolegové se shodují – Jiří Bartoška byl vzácným spojením elegance, poctivosti a šarmu. Uměl být noblesní bez přetvářky, mužný bez agresivity, úspěšný bez arogance.
Konec jedné éry
Smrt Jiřího Bartošky je pro českou kulturu hlubokou ztrátou. Odešel nejen výjimečný herec, ale také diplomat českého filmu, organizátor s vizí, člověk, který české kinematografii vdechl lesk, jaký měla v dobách největší slávy.
Jeho jméno zůstane navždy spojeno s Karlovými Vary, s filmy jako „Sanitka“, „Je třeba zabít Sekala“ či „Teorie tygra“, i s tím, co nelze zapsat do filmografie – s respektem, který vzbuzoval u každého, kdo ho potkal.