Omezování potravin a nápojů, které chutnají sladce, samo o sobě podle nové studie nevede ke snžení obliby sladké chuti. Výzkum také nezjistil rozdíly v tělesné hmotnosti, energetickém příjmu ani ve vybraných krevních ukazatelích souvisejících s diabetem a kardiovaskulárními onemocněními. Zjištění se týká dospělých účastníků sledovaných po dobu šesti měsíců a nevypovídá samo o sobě o zdravotních účincích cukru či jednotlivých druhů potravin.
Studii zveřejněnou v časopise The American Journal of Clinical Nutrition vedl tým z Wageningen University & Research v Nizozemsku a Bournemouth University ve Spojeném království. Do randomizované kontrolované studie vědci zařadili 180 zdravých nizozemsky mluvících dospělých, z toho 123 žen. Průměrný věk činil 35 let a průměrný index tělesné hmotnosti, který vztahuje hmotnost k druhé mocnině výšky, dosahoval 23 kg/m².
Účastníci byli náhodně rozděleni do tří skupin. Nízkosladká skupina měla cílit na 10 až 15 % denního energetického příjmu ze sladce chutnajících potravin a nápojů, běžná skupina na 25 až 30 % a vysokosladká skupina na 40 až 45 %. Výzkumníci jim poskytovali jídelní plány a přibližně polovinu potravin a nápojů potřebných na den. Sladkou chuť přitom netvořil jen přidaný cukr: mezi zařazenými výrobky byly potraviny slazené cukrem, nízko- či nekalorickými sladidly i přirozeně sladké položky, například ovoce a mléčné výrobky.
Reálný rozdíl mezi skupinami byl menší, než vědci původně plánovali, ale statisticky prokazatelný. Od prvního do šestého měsíce získávala nízkosladká skupina ze sladkých potravin v průměru 14,3 % energie, běžná skupina 20,7 % a vysokosladká skupina 27,0 %. Po skončení intervence se však účastníci obou krajních skupin postupně vraceli k původnímu množství sladkých potravin ve stravě. Ve čtyřměsíčním následném sledování se už skupiny v jejich příjmu nelišily.
Hlavním sledovaným výsledkem byla obliba sladké chuti. Účastníci opakovaně hodnotili známé i méně známé sladké potraviny a nápoje v několika úrovních sladkosti. Ani po šesti měsících se vývoj hodnocení mezi třemi skupinami nelišil. Výzkumníci nezaznamenali rozdíl ani ve vnímání intenzity sladké chuti, ve volbě sladkých jídel při snídaňovém bufetu nebo v celkovém energetickém příjmu.
Bez rozdílu v hmotnosti a vybraných biomarkerech
Vědci měřili hmotnost, obvod pasu a boků i tělesné složení. Odebírali rovněž krev nalačno a vzorky moči, aby sledovali vybrané biomarkery související s diabetem a kardiovaskulárním zdravím. Mezi dietami nenašli statisticky významné rozdíly v tělesné hmotnosti, indexu BMI, podílu tukové či beztukové hmoty ani ve sledovaných biochemických ukazatelích. Šestiměsíční změna expozice sladké chuti tedy v tomto souboru nevedla k měřitelnému zlepšení ani zhoršení těchto parametrů.
Výsledky nelze vykládat tak, že množství cukru ve stravě nebo nutriční kvalita potravin nezáleží. Studie srovnávala celkovou míru vystavení sladké chuti, nikoli samostatný účinek přidaného cukru. Autoři navíc usilovali o podobné složení diet z hlediska energie, energetické hustoty a hlavních živin. Energetická hustota vyjadřuje, kolik energie obsahuje určité množství jídla; vyšší hodnoty mají například potraviny s velkým podílem tuku nebo přidaného cukru.
Autoři upozorňují i na omezení práce. Skupiny se ve skutečném podílu sladkých potravin lišily méně než v zamýšleném režimu, takže přísněji kontrolovaná dieta by teoreticky mohla přinést jiné výsledky. Soubor tvořili výhradně dospělí, převážně ženy, lidé s relativně nízkým BMI, nízkou mírou kouření a vyšším vzděláním. Závěry proto nelze bez dalšího přenášet na děti ani na celou populaci. Ze 180 zařazených osob dokončilo půlroční dietní část 163 účastníků a čtyřměsíční sledování po ní 159.
Zdroj: ScienceDaily
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.