Rytiny na úlomcích pštrosích skořápek z jihoafrických a namibijských nalezišť se řídily opakovanými geometrickými principy. Ukazuje to kvantitativní analýza, kterou zveřejnil časopis PLOS One. Badatelé se zaměřili na to, zda se ve více než 60 000 let starých liniových vzorech objevují pravidelnosti, jež by nebylo možné jednoduše popsat jako vedlejší produkt rytí do zakřiveného a nerovného povrchu skořápky.
Studovaný soubor pocházel z technologického komplexu Howiesons Poort, označení pro část pozdní střední doby kamenné v jižní Africe. Zahrnoval nálezy ze skalních převisů Diepkloof a Klipdrift v Jihoafrické republice a z lokality Apollo 11 v Namibii. Autoři pracovali s obrazovou dokumentací 112 fragmentů zveřejněných v dřívějších archeologických pracích. Tři úlomky z Diepkloofu nakonec vyřadili, protože jejich opotřebení a kvalita snímků neumožňovaly spolehlivě zakreslit motivy. Statistická část studie tak vycházela ze 109 fragmentů.
Pštrosí vejce sloužila ve střední době kamenné mimo jiné jako nádoby na vodu. Už dřívější výzkumy na Diepkloofu popsaly ryté pásy tvořené dvojicemi dlouhých rovnoběžných linií, které protínaly kratší vrypy. Nová práce se však nepokoušela určit, co jednotlivé motivy znamenaly ani komu patřily. Zkoumala jejich formální stavbu: směr a zakřivení čar, jejich průsečíky, úhly a rozmístění těchto prvků na dochovaných částech skořápek.
Rovnoběžky a pravé úhly
Výzkumníci ručně překreslili vrypy do digitální podoby a rozdělili je na samostatné úseky. Dvojici úseků považovali za rovnoběžnou, pokud se jejich sklon lišil nejvýše o 3,5 stupně. Za pravý úhel označili průsečík s odchylkou nejvýše 7 stupňů od 90 stupňů. V souboru identifikovali 1 275 linií složených z 1 635 úseků a 1 405 průsečíků. Přibližně 78,9 procenta linií bylo přímých a 83,4 procenta úseků patřilo do dvojic rovnoběžných segmentů. Z úhlů v průsečících připadalo 33,6 procenta na hodnoty blízké pravému úhlu.
Výsledky neznamenají, že lidé v Howiesons Poortu používali geometrii v dnešním matematickém smyslu. Studie popisuje geometrické vlastnosti výsledných obrazců, nikoli existenci měření, číselného systému či výslovně formulovaných pravidel. Autoři ale uvádějí, že opakování rovnoběžnosti a kolmosti je výrazným rysem souboru. Analýza hlavních komponent, statistický postup pro hledání nejvýraznějších znaků v rozsáhlých datech, označila pravé úhly a rovnoběžné vedení linií za nejdůležitější proměnné při rozlišení struktur vzorů.
U většiny fragmentů modely popsaly vztah mezi počtem linií, průsečíků a pravidelností jejich uspořádání. V některých případech badatelé rozpoznali vzory připomínající šrafované pásy, mřížky nebo kosočtverce. Interpretují je jako výsledek opakování, posouvání a otáčení linií a také vkládání jedné sady čar do prostoru vymezeného jinou sadou. Právě tento poslední postup označují jako hierarchické uspořádání: například dvě rovnoběžné linie mohou vytvořit pás, do něhož jsou v pravidelných rozestupech vyryty další čáry.
Závěr o plánování vzoru je však nepřímý. Autoři jej odvozují z pravidelnosti hotových rytin, nikoli z přímého záznamu pracovního postupu pravěkých tvůrců. Sami upozorňují, že odchylky v některých vzorech mohou souviset s překrýváním starších vrypů, zakřivením nebo nerovnostmi skořápky a s tím, že se dochovaly jen fragmenty. Část analýzy navíc pracovala s publikovanými fotografiemi, nikoli s úplným souborem originálních nálezů. K ověření některých interpretací by proto podle studie byly zapotřebí experimenty s rytím a přímé zkoumání materiálu.
Práce přesto rozšiřuje dosavadní poznání těchto předmětů. Namísto pouhého třídění motivů podle vzhledu se snaží měřit, jak jsou jejich prvky vzájemně uspořádány. Naznačuje tak, že opakované rytiny na nádobách z pštrosích skořápek mohly vznikat podle stabilních vizuálních postupů. Jaký společenský nebo symbolický význam však tyto postupy měly, archeologický materiál sám o sobě neukazuje.
Zdroj: ScienceDaily
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.