Lidský mozek ve stáří zřejmě není vůči imunitním buňkám vznikajícím v kostní dřeni tak uzavřený, jak naznačovaly hlavně pokusy na myších. Vědci ze Stanford University našli ve vzorcích mozku známky toho, že do něj v průběhu života přicházejí buňky odvozené od krvetvorných buněk. Ty se podobají mikrogliím, tedy specializovaným imunitním buňkám centrální nervové soustavy, a mohou doplňovat jejich populaci.
Podle studie zveřejněné v časopise Nature se tento jev objevil u všech 20 zkoumaných starších lidí. Výsledky neznamenají, že by běžné krevní buňky volně a ve velkém množství procházely zdravým mozkem. Autoři popisují především přítok buněk myeloidní linie, což je větev krvetvorby zahrnující mimo jiné buňky schopné pohlcovat buněčné zbytky a podílet se na vrozené imunitě.
Mikroglie se dosud obvykle chápaly jako dlouhověká populace buněk. U myší osidlují mozek již v embryonálním vývoji a následně se převážně udržují vlastním dělením, s minimálním přispěním buněk vytvořených v dospělé kostní dřeni. Není ale jisté, zda je stejný model beze zbytku použitelný i pro člověka. Lidský mozek stárne po desetiletí a lidské imunitní i krvetvorné soustavy se od myších v několika ohledech liší.
Mutace jako přirozená buněčná značka
Výzkumníci využili somatické mutace, tedy změny DNA získané jednotlivými buňkami během života, nikoli mutace zděděné od rodičů. Takové změny mohou fungovat jako přirozené značky buněčných klonů. Pokud se určitá mutace objeví v krvetvorné kmenové buňce, mohou ji nést její potomci v krvi i tkáních. Porovnáním těchto genetických stop vědci sledovali, zda mají některé mozkové imunitní buňky původ v kostní dřeni.
Analýzu doplnili zkoumáním jednotlivých buněk a metodou buněčného sledování linií založenou na variantách mitochondriální DNA. Mitochondrie jsou buněčné struktury zajišťující produkci energie a mají vlastní malý genom. Výsledky ukázaly, že buňky přicházející z periferie se svými vlastnostmi podobají mikrogliím. V některých případech mohly představovat velkou část celkové populace buněk označovaných jako mikroglie.
Práce tak upřesňuje, že u člověka nemusí být populace mikroglie po celý život tvořena výhradně buňkami usazenými v mozku před narozením. Studie však neurčuje přesný mechanismus, jímž se buňky do mozku dostávají, ani neprokazuje, zda tento proces sám o sobě mozku prospívá nebo škodí. Zkoumaný soubor byl omezen na 20 starších osob, a výsledky proto bude nutné ověřit ve větších a věkově pestřejších skupinách.
Souvislost s Alzheimerovou nemocí
Autoři zároveň analyzovali údaje z lidských kohort týkající se klonální hematopoézy. Jde o stav, kdy se některý klon krvetvorných buněk s věkem rozšíří, protože získal mutaci podporující jeho růst. V datech vyšla u většiny typů této klonální hematopoézy ochranná souvislost s Alzheimerovou nemocí. Jde ale o statistickou asociaci, nikoli o důkaz, že mutace v krvi před Alzheimerovou nemocí chrání nebo že by ji bylo možné tímto způsobem léčit.
Zjištění může být důležité pro další výzkum stárnutí mozku a neurodegenerativních onemocnění. Mikroglie se podílejí na odstraňování buněčných zbytků, imunitní obraně i regulaci zánětlivých reakcí v nervové tkáni. Pokud se jejich složení v průběhu života mění přísunem buněk z kostní dřeně, bude třeba zkoumat, jak se liší jejich funkce od mikroglií přítomných v mozku od raného vývoje a zda tento rozdíl souvisí se zdravým stárnutím či nemocí.
Zdroj: ScienceDaily
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.