Někteří vysoce postavení politici, podnikatelé a manažeři veřejně tvrdí, že se obejdou bez běžné délky nočního odpočinku. Objevují se i tvrzení o třech nebo čtyřech hodinách spánku denně. Podle odborníků citovaných německou stanicí Deutsche Welle však takový režim většinou není známkou mimořádné odolnosti, ale spíše dlouhodobého spánkového deficitu.
Věda rozlišuje mezi lidmi, kteří spí málo přirozeně, a těmi, kteří si spánek zkracují kvůli práci, stresu nebo životnímu stylu. Takzvaní přirození krátcí spáči podle odborné literatury potřebují méně spánku dlouhodobě, často od dětství, aniž by přes den trpěli výraznou ospalostí nebo zhoršenou výkonností. Jejich schopnost bývá spojována s vzácnými genetickými odchylkami. Nejde ale o vlastnost, kterou by si člověk mohl osvojit tréninkem nebo postupným omezováním spánku.
U většiny dospělých platí jiné pravidlo. Americká Academy of Sleep Medicine a Sleep Research Society doporučují lidem ve věku od 18 do 60 let pravidelně spát nejméně sedm hodin za noc. Potřeba spánku se sice mezi jednotlivci liší a závisí také na věku, zdravotním stavu a kvalitě spánku, pravidelný odpočinek kratší než sedm hodin je však podle odborného konsenzu spojen s vyšším rizikem zdravotních problémů.
Krátkodobý nedostatek spánku se může projevit horším soustředěním, pomalejšími reakcemi, větší chybovostí a problémy s učením nebo rozhodováním. Národní institut pro srdce, plíce a krev, který je součástí amerických National Institutes of Health, upozorňuje, že po několika nocích s o jednu až dvě hodiny kratším spánkem může výkonnost klesnout podobně jako po celodenním bdění. Člověk si přitom nemusí být zhoršení svých schopností plně vědom.
Dlouhodobý spánkový deficit odborníci spojují také s vyšším rizikem obezity, cukrovky, vysokého krevního tlaku, srdečních onemocnění, mrtvice a depresivních potíží. Podle amerického Centers for Disease Control and Prevention lidé, kteří pravidelně spí méně než sedm hodin, častěji uvádějí například srdeční infarkt, astma nebo depresi. Souvislost přitom nemusí znamenat, že krátký spánek je jedinou příčinou těchto onemocnění; roli mohou hrát i stres, směnný provoz, zdravotní stav nebo jiné životní podmínky.
Problémem je i přesvědčení, že si organismus na krátký spánek jednoduše zvykne. Výzkum popsaný ve vědeckých přehledech ukazuje, že subjektivní pocit přizpůsobení nemusí odpovídat skutečné pozornosti a rychlosti reakcí. Lidé, kteří dlouhodobě spí málo, proto mohou svůj deficit zaměňovat za osobní výhodu. Podle Deutsche Welle je tvrzení, že několik hodin spánku stačí každému ambicióznímu člověku, zavádějící: skuteční přirození krátcí spáči existují, představují však výjimku, nikoli běžný vzor pro politiky, šéfy firem ani ostatní dospělé.
Zdroj: Deutsche Welle
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.