Krátká, vysoce intenzivní zátěž vyvolala v krvi mnohem rozsáhlejší okamžité změny než delší středně intenzivní cvičení. Vyplývá to ze studie vědců z Rockefeller University, zveřejněné v časopise Cell Reports Medicine. Výzkumníci porovnávali reakci organismu na šest třicetisekundových sprintů s účinkem 90 minut nepřetržité jízdy na kole ve střední intenzitě. Sledovali přitom změny v bílkovinách a metabolitech v krvi.
Po sprintech se změnila téměř čtvrtina měřených proteinů, zatímco po středně intenzivním cyklistickém výkonu šlo o méně než čtvrt procenta. Středně intenzivní běh na běžeckém pásu ovlivnil více proteinů než jízda na kole, stále jich však bylo výrazně méně než po krátké intenzivní zátěži. Sprinty zároveň změnily více než 200 metabolitů, tedy malých molekul vznikajících při látkové výměně nebo se jí účastnících.
Mezi rychle reagujícími bílkovinami byly látky spojené s růstem cév, přestavbou tkání a hormonální signalizací. Část z nich se podle autorů do krevního oběhu nedostala novou tvorbou, ale mechanismem označovaným jako odštěpování mimobuněčné části proteinu. Při tomto procesu se z povrchu buněk uvolní části již existujících bílkovin a mohou rychle působit jako signály mezi orgány.
Studie se nezaměřila jen na krev. Vědci vystavili lidské tukové buňky vzorkům krve odebraným po cvičení a sledovali jejich aktivitu genů. Krev po sprintech vyvolala rozsáhlejší změny v procesech souvisejících se zpracováním energie, reakcí na hormony a vnímáním dostupnosti živin. Po středně intenzivní jízdě na kole byly tyto změny menší.
Pomalejší odezva se podle výsledků objevila také v samotné krvi. Výraznější vzestup mastných kyselin a některých bílkovin pocházejících z jater, které souvisejí s vytrvalostní zátěží, nastal až přibližně tři hodiny po středně intenzivním cvičení. Bezprostřední srovnání proto neznamená, že delší vytrvalostní pohyb nemá účinky, ale že jeho molekulární odezva může nastupovat jiným tempem.
Výzkumníci následně porovnali nalezené proteiny se zdravotními údaji více než 53 000 účastníků databáze UK Biobank. Z 33 proteinů, které byly v těchto datech spojeny s nižším rizikem obezity, diabetu 2. typu a dalších metabolických onemocnění, se po sprintech změnilo 32, zatímco po středně intenzivním cvičení pouze tři. Jde však o statistickou souvislost, nikoli důkaz, že sprinty tato onemocnění předcházejí nebo léčí.
Výsledky ukazují, že intenzita pohybu ovlivňuje takzvané exerkiny — bílkoviny a metabolity uvolňované po cvičení do krevního oběhu, které mohou zprostředkovávat komunikaci mezi orgány. Studie ale sledovala především bezprostřední molekulární reakce a jejich vztah k dříve nasbíraným zdravotním údajům. Z nálezu proto nelze odvodit, že tři minuty sprintů představují obecně plnohodnotnou náhradu delšího cvičení nebo že jsou vhodné pro každého člověka.
Zdroj: ScienceDaily
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.