Krátký i dlouhý spánek souvisejí s rychlejším biologickým stárnutím napříč tělem. Naznačuje to studie zveřejněná v časopise Nature, v níž vědci porovnávali délku spánku s výsledky 23 biologických hodin zaměřených na různé orgány a tkáně. Nejnižší hodnoty biologického stárnutí se objevily u lidí, kteří spali zhruba 6,4 až 7,8 hodiny denně.
Biologické hodiny jsou statistické modely, často založené na metodách strojového učení, které odhadují stav organismu nebo jeho části podle měřitelných znaků. Neurčují přesný věk člověka, ale rozdíl mezi odhadovaným biologickým věkem a skutečným věkem mohou použít jako ukazatel toho, zda organismus vykazuje známky rychlejšího či pomalejšího stárnutí.
Data z půl milionu lidí
Výzkumníci v čele s Junhao Wenem z Columbia University Vagelos College of Physicians and Surgeons využili údaje z UK Biobank, rozsáhlého populačního projektu s přibližně 500 000 účastníky. Délku spánku lidé uváděli sami v dotazníku; měli započítat i případný denní spánek. Pro analýzu biologického věku vědci využili několik typů dat: snímky z magnetické rezonance, údaje o bílkovinách v krevní plazmě a metabolické profily.
Studie zahrnovala sedm hodin založených na zobrazovacích datech, 11 hodin odvozených z plazmatických bílkovin a pět hodin vytvořených z metabolomických údajů. Metabolomika sleduje malé molekuly vznikající při procesech v těle, například při zpracování živin. Celkem tyto modely pokrývaly 17 orgánových systémů nebo tkání. Statistické vyhodnocení ukázalo u části ukazatelů křivku ve tvaru písmene U: hodnoty biologického věku byly vyšší u lidí spících méně než šest hodin i u těch, kteří spali déle než osm hodin.
Nejvýraznější souvislosti se týkaly mimo jiné biologických hodin mozku, plic, jater, imunitního systému, kůže, tukové tkáně a slinivky. Krátký spánek byl zároveň spojen s vyšším výskytem depresivních epizod a úzkostných poruch, obezity, diabetu 2. typu, vysokého krevního tlaku, ischemické choroby srdeční a poruch srdečního rytmu. Krátký i dlouhý spánek souvisely také s chronickou obstrukční plicní nemocí, astmatem a některými trávicími obtížemi, například gastritidou nebo refluxní chorobou jícnu.
Souvislost neznamená příčinu
Výsledky neukazují, že by samotný počet hodin spánku přímo způsobil rychlejší stárnutí orgánů. Jde především o observační analýzu, tedy výzkum vztahů mezi údaji pozorovanými u lidí, nikoli o kontrolovaný pokus. Délka spánku byla navíc založena na vlastním odhadu účastníků a může souviset s dalšími faktory, například s nemocemi, psychickým stavem nebo životním stylem.
Autoři se pokusili vztahy ověřovat také v dalších souborech, mimo jiné pomocí údajů z Baltimore Longitudinal Study of Aging a Multi-Ethnic Study of Atherosclerosis. U části analýz využili genetické metody a zkoumali, zda biologické stárnutí zprostředkovává vztah mezi délkou spánku a depresí v pozdějším věku. Ani tyto postupy však podle autorů neodstraňují všechny nejistoty a nelze z nich odvodit doporučení k léčbě. Studie tak především ukazuje, že neobvykle krátký nebo dlouhý spánek může být markerem širšího zdravotního zatížení organismu.
Zdroj: ScienceDaily
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.