Nechuť k pojídání hmyzu v dnešní Evropě nemusí být jen výsledkem moderních kulturních zvyklostí. Studie zveřejněná v časopise Science Advances naznačuje, že lidé žijící v Evropě a dalších částech severní Eurasie konzumovali hmyz v pravěku jen příležitostně, často zřejmě neúmyslně. Genetické rozdíly spojené se schopností trávit jeho pevný vnější obal se podle autorů objevovaly už na počátku zemědělství a přetrvávají přibližně 9000 let.
Výzkumníci z Institut de Biologia Evolutiva, společného pracoviště Spanish National Research Council a Universitat Pompeu Fabra, hledali přímé stopy po konzumaci hmyzu v zubním kameni. Jde o zmineralizovaný povlak na zubech, v němž se mohou po tisíce let uchovat úlomky DNA z potravy i okolního prostředí. Tým analyzoval 1028 sekvenačních knihoven pocházejících ze 745 vzorků zubního kamene anatomicky moderních lidí, především z Eurasie, a z 18 neandertálců. Nejstarší lidské vzorky byly staré až 33 000 let.
DNA hmyzu byla u pravěkých Eurasijců zachycena jen v malém množství. Autoři proto soudí, že cílené pojídání hmyzu nebylo v tomto regionu běžné. Nálezy mohly vzniknout také náhodným pozřením hmyzu s rostlinnou potravou, vodou nebo uskladněnými obilninami. U některých vzorků navíc nelze vyloučit kontaminaci po smrti. Studie tak nepředkládá důkaz, že by Evropané hmyz nikdy nejedli, ale spíše ukazuje, že pravidelná entomofagie – tedy konzumace hmyzu – po sobě v jejich zubním kameni nezanechala výraznou genetickou stopu.
Neandertálci vykazují odlišný obraz
V zubním kameni neandertálců bylo DNA hmyzu výrazně více. Často šlo o zástupce dvoukřídlých, mezi něž patří mouchy a komáři. Výsledek může souviset s hypotézou, podle níž neandertálci někdy konzumovali zvířecí mršiny obsahující larvy much. Autoři ale upozorňují, že přímé doklady tohoto způsobu získávání potravy jsou omezené. Z celkem 18 neandertálských vzorků byly podle přísných kritérií potvrzeny stopy konkrétních druhů jen u části z nich.
Druhou část výzkumu tvořilo srovnání genů CHIA a CTBS. Ty souvisejí s tvorbou enzymů, které pomáhají rozkládat chitin – látku tvořící hlavní část vnější kostry hmyzu. U populací z tropických oblastí se častěji objevovaly varianty spojené s vyšší aktivitou těchto enzymů. U evropských populací naopak genetická data odpovídala nižší tvorbě některých trávicích enzymů. Analýza 1663 starých genomů ukázala, že odpovídající rozdíly byly v Eurasii přítomné už nejméně před 9000 lety.
Výzkumníci spojují tento obraz především s ekologií. V tropech je hmyz druhově rozmanitější a místy dostupný ve velkých množstvích, takže jeho sběr mohl poskytovat významný zdroj potravy. Ve vyšších zeměpisných šířkách byla jeho dostupnost méně předvídatelná a náklady na sběr mohly převyšovat energetický zisk. Studie proto navrhuje, že dlouhodobé rozdíly v prostředí mohly ovlivnit nejen jídelní zvyklosti, ale postupně také výběr genetických variant. Samotná genetická data však nedokazují, že právě tyto varianty způsobují dnešní odpor k hmyzu. Zjištění se týká pravěkých populací a nelze je přímo převést na chování každého současného člověka.
Zdroj: ScienceDaily
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.