Astronomové objevili dosud neznámý typ okolí bílého trpaslíka. Objekt RXJ0528+2838 vytváří při pohybu mezihvězdným prostorem výraznou rázovou vlnu, přestože u něj není pozorovatelný akreční disk – útvar z plynu obíhající kolem kompaktního objektu, z něhož může vznikat silný výtok látky. Podle studie zveřejněné v časopise Nature Astronomy trvá tento jev nejméně tisíc let a známé mechanismy ho nedokážou plně vysvětlit.
Výzkumníci systém sledovali pomocí přístroje MUSE na Very Large Telescope Evropské jižní observatoře a využili také snímky z přehlídky IGAPS. V datech identifikovali zářící strukturu ve tvaru přídě lodi, takzvaný bow shock neboli čelní rázovou vlnu. Vzniká tehdy, když výtok částic z hvězdy narazí do plynu mezi hvězdami. Tvar struktury i její orientace odpovídají vlastnímu pohybu systému, což podle autorů potvrzuje, že s bílým trpaslíkem skutečně souvisí.
RXJ0528+2838 patří mezi takzvané polární kataklyzmické proměnné. Jde o těsné dvojhvězdy, v nichž bílý trpaslík odebírá látku průvodci. Jeho silné magnetické pole ale proudící plyn zachytává přímo a brání vzniku běžného akrečního disku. Měření naznačují magnetické pole o síle přibližně 4200 až 4500 tesla. Systém má oběžnou dobu zhruba 80 minut, tedy blízko teoretického minima pro tento typ dvojhvězdy.
Známé zdroje energie nestačí
Obvyklými vysvětleními podobných rázových vln jsou vítr z průvodní hvězdy, výtok poháněný akrečním diskem nebo pozůstatek termonukleární exploze na povrchu bílého trpaslíka. Analýza tvaru, emisních čar a energetiky však podle autorů tyto možnosti v případě RXJ0528+2838 vylučuje. Výtok průvodce není dostatečný a struktura nevypadá jako pozůstatek dávné exploze.
Magnetické pole může k vytváření výtoku přispívat, současná měření ale podle studie neposkytují dost energie k udržení rázové vlny po tak dlouhou dobu. Modely dokonce ukazují, že pozorovaná struktura vyžaduje trvalý zdroj energie výrazně převyšující energii, kterou systém získává akrecí. Vědci proto připouštějí existenci dosud nepoznaného mechanismu ztráty energie, který může souviset s magnetickou aktivitou bílého trpaslíka.
Objev neznamená, že astronomové znají nový typ hvězdného motoru. Studie pouze ukazuje, že u tohoto konkrétního systému nesedí současné vysvětlení vzniku a dlouhodobého udržování rázové vlny. Další pozorování mají ověřit, zda jde o ojedinělý případ, nebo zda podobné struktury obklopují i jiné silně zmagnetizované bílé trpaslíky. Pokud se je podaří najít, mohly by pomoci objasnit, jak magnetická pole ovlivňují vývoj těsných dvojhvězd.
Zdroj: ScienceDaily
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.