Vědci našli v australských horninách více než 12 000 fosilií jedněch z nejstarších známých eukaryot. Jde o mikroskopické jednobuněčné organismy, jejichž buňky mají ve srovnání s bakteriemi a archei složitější uspořádání včetně buněčného jádra. Fosilie pocházejí z usazenin starých přibližně 1,7 až 1,4 miliardy let a podle autorů ukazují, že raná eukaryota byla vázána na prostředí s kyslíkem.
Studii zveřejnil časopis Nature. Na výzkumu se podíleli Maxwell A. Lechte, Leigh Anne Riedman, Susannah M. Porter, Galen P. Halverson a Margaret Whelan. Zaměřili se na vzorky mudstone, tedy jemnozrnné usazené horniny vzniklé z bahna na dávném mořském dně. Vzorky pocházely z vrtných jader uložených u Northern Territory Geological Survey v australském Darwinu.
Výzkumníci horninu rozdrtili a chemicky rozpustili. Zbylý organický materiál poté zkoumali pod mikroskopem, kde identifikovali přes 12 000 mikrofosilií. Současně analyzovali vlastnosti horniny a její chemické složení. Tyto údaje jim umožnily odhadnout, v jakém prostředí se sediment ukládal a zda v tehdejší mořské vodě existoval kyslík.
Fosilie jen v okysličených sedimentech
Fosilie eukaryot vědci nalezli v usazeninách odpovídajících různým prostředím, od pobřežních bahnitých plošin až po otevřené moře. Rozhodující rozdíl však souvisel s přítomností kyslíku. V okysličených vzorcích se eukaryotní fosilie objevovaly, zatímco v prostředí bez kyslíku výzkumníci zaznamenali pouze jednodušší formy odpovídající prokaryotům, tedy bakteriím a archeím, jejichž buňky nemají buněčné jádro.
Výsledek podporuje hypotézu, že kyslík byl pro nejstarší eukaryota důležitý už v době jejich raného vývoje. Kyslíkové dýchání umožňuje získat z potravy výrazně více energie než některé anaerobní procesy, které probíhají bez kyslíku. To mohlo vytvářet podmínky pro udržení složitější buněčné stavby, samo o sobě to ale nedokazuje, že kyslík vznik eukaryot přímo způsobil.
Význam nálezu spočívá také v tom, že kombinuje fosilní záznam s geologickými údaji o prostředí. U dnešních organismů bez kyslíku sice některá eukaryota přežívají, jejich existence proto nemůže sama rozhodnout, jaké podmínky měly nejstarší linie. Fosilie z australských vrtů podle autorů naznačují, že eukaryota žila v různých částech dávného moře, avšak jejich výskyt byl omezen na místa, kde byl dostupný kyslík. Další studium těchto mikrofosilií má pomoci upřesnit, jak se složité buňky v rané historii Země vyvíjely.
Zdroj: ScienceDaily
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.