Děti narozené v roce 2020, kdy svět zasáhla pandemie Covid-19, vstupují do školního života s výzvami, které jejich rodiče ani učitelé nečekali. Vyrůstaly v neobvyklých podmínkách lockdownu, kdy jejich první sociální zážitky byly omezeny na úzký kruh lidí s maskovanými obličeji. Chyběly jim běžné sociální interakce, jako jsou návštěvy hřišť, rodinných setkání nebo mateřských skupin. Omezený přístup ke zdravotním službám, kdy mnohé kontroly probíhaly pouze telefonicky, způsobil, že se u některých dětí mohly projevit vývojové problémy až se zpožděním.
Nyní, když tyto děti vstupují do školky nebo první třídy, učitelé se musí připravit na problémy, jako jsou opožděný vývoj řeči a jazyka či sociální a emocionální obtíže. Podobné problémy byly zaznamenány u dětí, které byly během pandemie velmi malé a již jsou v systému školní docházky.
„Pozorujeme nárůst případů, kdy se děti v první třídě chovají agresivněji, například kousáním, házením věcí nebo útěky ze třídy,“ uvedl ředitel jedné základní školy na severozápadě Anglie. Dodal, že děti často zažívají frustraci, mají problémy s dodržováním pravidel, sdílením nebo posloucháním pokynů. „Nemají slovní zásobu, aby vyjádřily své pocity. Když přijdou do školy, jsou asi o dva roky pozadu.“
Louisa Reeves, ředitelka politiky a výzkumu v charitě Speech and Language UK, zdůraznila, že zatímco většina dětí se naučí chodit přirozeně, učení mluvit a komunikovat vyžaduje mnohem více zapojení. „Ideálně by měly děti být vystaveny různým lidem, kteří s nimi mluví, a měly by zažívat širokou škálu zážitků,“ vysvětlila Reevesová. „To se během pandemie nestalo.“
Používání masek znamenalo, že děti často neviděly výrazy obličeje, které by jim pomohly pochopit, zda se lidé kolem nich smějí nebo jsou naštvaní. Mnozí rodiče, zahlcení každodenními povinnostmi, pak mohli neúmyslně omezit slovní komunikaci se svými dětmi, například tím, že místo vysvětlení dali dítěti rovnou to, co chtělo.
Podle Reevesové mnoho rodin neví, jak zásadní je mluvení s malými dětmi. „Červená zdravotní knížka, kterou dostává každá rodina při narození dítěte, se zaměřuje na váhu, výživu a očkování. Měla by také zdůraznit důležitost mluvení.“
Charita Speech and Language UK zjistila, že 1,9 milionu dětí ve Velké Británii – tedy jedno z pěti – má problémy s řečí a jazykem. Tento problém se začal objevovat již před pandemií, zejména v sociálně znevýhodněných oblastech.
Katrina Morley, výkonná ředitelka Tees Valley Education Trust, která spravuje čtyři základní školy v některých z nejchudších oblastí regionu, uvedla, že výzkum ukazuje, že děti vyrůstající v chudších oblastech mají průměrně o 3 000 slov menší slovní zásobu než jejich vrstevníci z bohatších oblastí. „To je důležité, protože hranice vaší slovní zásoby jsou hranicemi vašeho světa,“ řekla Morleyová.
Děti, které nemají potřebné dovednosti pro komunikaci nebo jsou pozadu ve svém fyzickém či jazykovém vývoji, mohou mít problémy i při běžné školní výuce. Odborníci, jako Ruth Swailes, radí školám zaměřit se na výuku sociálních a emocionálních dovedností, jako je střídání se a sdílení. Podle ní je důležité, aby školy zůstaly odvážné a neuspěchaly formální výuku.
Julian Grenier, který se zabývá výukou pro raný věk v organizaci Education Endowment Foundation, zdůraznil, že tyto problémy je třeba řešit včas, protože děti z nevýhodného prostředí již ve školce zaostávají o průměrně 4,5 měsíce. „Můžete si myslet, že na tom nezáleží, protože jsou stále tak malé. Ale tento rozdíl se zdvojnásobí na konci základní školy a znovu na konci střední školy.“
I přes výzvy, kterým děti z doby pandemie čelí, zůstává naděje na jejich budoucnost. Nyní máme více znalostí o tom, co dětem pomáhá naučit se klíčové dovednosti, a učitelé i asistenti jsou odhodláni jim poskytnout potřebnou podporu.