Senát bývá označován za méně významnou část českého Parlamentu, jeho role je ale širší než jen opakované projednávání zákonů schválených Poslaneckou sněmovnou. Horní komora má 81 členů, kteří jsou voleni na šest let. Každé dva roky se obměňuje přibližně třetina mandátů, tedy 27 senátorů. Senát proto nemůže být rozpuštěn a jeho práce pokračuje i v době, kdy je Poslanecká sněmovna rozpuštěná.
První senátní volby se konaly v listopadu 1996, téměř tři roky po vzniku samostatné České republiky. V prvních volbách se vybíralo všech 81 senátorů. Jedna třetina z nich tehdy dostala mandát na dva roky, další třetina na čtyři roky a zbytek na šest let, aby se mohl zavést pravidelný cyklus obměny. Ustavující schůze Senátu se konala 18. prosince 1996. Podle informací Senátu je každý senátor volen v jednom z 81 jednomandátových obvodů a zastupuje konkrétní území, nikoli poměrný podíl hlasů pro politickou stranu.
Jak se do Senátu volí
Volby se konají většinovým systémem ve dvou kolech. Kandidát může zvítězit už v prvním kole, pokud získá nadpoloviční většinu platných hlasů. Jinak do druhého kola postupují dva nejúspěšnější kandidáti. Volební účast proto často výrazně klesá: v senátních volbách v roce 2024 dosáhla podle Českého statistického úřadu v prvním kole 30,5 procenta, zatímco ve druhém kole se pohybovala těsně pod 18 procenty. V roce 2026 se volby týkají 27 obvodů. První kolo připadá na 9. a 10. října, případné druhé kolo na 16. a 17. října.
Senát nemůže Poslaneckou sněmovnu přehlasovat u každého zákona stejným způsobem. U běžných zákonů má horní komora zpravidla 30 dní na projednání a sněmovna může její veto přehlasovat nadpoloviční většinou všech poslanců, tedy nejméně 101 hlasy. U ústavních zákonů je ale souhlas Senátu nezbytný, protože jejich přijetí vyžaduje souhlas třípětinové většiny všech poslanců a třípětinové většiny přítomných senátorů. Senát také schvaluje některé mezinárodní smlouvy a vyjadřuje souhlas se jmenováním soudců Ústavního soudu, které navrhuje prezident republiky.
Horní komora má také pravomoci, které se v běžné politické debatě objevují méně často. Může podat se souhlasem Poslanecké sněmovny ústavní žalobu na prezidenta republiky. Pokud je Poslanecká sněmovna rozpuštěna, může Senát za určitých podmínek přijímat zákonná opatření ve věcech, které nesnesou odkladu, ta však musí následně schválit nově zvolená sněmovna. Senátoři mohou předkládat vlastní návrhy zákonů a podílejí se na volbě některých představitelů veřejných institucí. K ustavení senátorského klubu je potřeba nejméně pět členů; klub mohou vytvořit i senátoři zvolení jako nezávislí.
Senát sídlí převážně v historických budovách v areálu Valdštejnského paláce a přilehlých objektech v Praze. Senátorský mandát není vázán na stranickou kandidátku tak pevně jako poslanecký mandát a v horní komoře proto tradičně působí také nezávislé osobnosti nebo kandidáti místních uskupení. Voliči navíc vybírají jednotlivce, nikoli kandidátní listinu. Právě kombinace nízké účasti, dvoukolového systému a omezené pozornosti médií vede k tomu, že výsledky senátních voleb často určují menší skupiny aktivních voličů. Přesto může složení horní komory ovlivnit podobu ústavních změn, obsazení Ústavního soudu i stabilitu zákonodárného procesu.
Zdroj: Hospodářské noviny
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.