Milionové přesuny mezi propojenými firmami a platby za vystoupení zahraničních hostů. Server iROZHLAS zveřejnil policejní a soudní zjištění o podnikání Petera Kovarčíka. Podle kriminalistů sloužily nadhodnocené platby ke krácení daní. Podezření na úplatek za prezidentskou amnestii se při šetření nepotvrdilo. [1]
Dvě akce, výrazně rozdílné částky
Podle dokumentů popsaných iROZHLASem platila společnost Czech Teleaxis Kovarčíkem ovládané firmě v Belize za zajištění řečníků na pražském Žofíně. Vyšetřovatelé porovnali odeslané peníze se skutečnými náklady: [1]
| Akce a host | Platba firmě v Belize | Zjištěné náklady |
|---|---|---|
| Dny USA a EU, říjen 2012 John Ashcroft, někdejší ministr spravedlnosti USA | 200 000 eur | 38 000 eur |
| Železnice v 21. století, květen 2013 Benedikt Weibel, někdejší šéf švýcarských drah | 200 000 eur | 5 000 eur |
Usnesení Městského soudu v Praze z října 2023 podle serveru uvádí škodu společnosti 9 252 792,36 koruny a krácení daně 1 758 030 korun. NCOZ případ uzavřela v červenci 2022; podpisy smluv a přijímání faktur připisovala Kovarčíkovi. [1]
Jak může platba za službu ovlivnit daň
Pro pochopení případu je podstatné, jak se stanovují ceny mezi propojenými podniky. Generální finanční ředitelství v pokynu D-34 vysvětluje princip tržního odstupu: podmínky takových obchodů se mají srovnávat s podmínkami, které by si sjednaly nezávislé firmy. Nestačí tedy pouze existence faktury; důležité je také to, čemu fakturovaná cena odpovídá. [3]
Obecný mechanismus lze popsat jednoduše. Jestliže podnik zahrne do daňových nákladů předraženou službu, může tím snížit vykázaný zdanitelný zisk. Peníze zároveň odejdou příjemci platby. Zda konkrétní transakce skutečně neoprávněně snížila daň, ovšem vyžaduje posouzení jejího obsahu a okolností. Toto vysvětlení není samostatným důkazem o Kovarčíkově jednání, ale kontextem pravidel pro obchody propojených společností. [3]
OECD přitom výslovně odlišuje úpravu převodních cen od daňového podvodu. Odchylka od ceny mezi nezávislými podniky může vzniknout i bez úmyslu vyhnout se dani. Samotná zahraniční adresa firmy, personální propojení nebo vysoká faktura proto ještě neopravňují k závěru o trestném činu. Rozhodují důkazy o konkrétním jednání. [4]
Na začátku byl podnět do Švýcarska
Veřejná historie případu sahá do června 2013. Podle dobového zpravodajství Práva zaslal ředitel Nadačního fondu proti korupci Petr Soukenka dopis švýcarským žalobcům. Upozorňoval na účet společnosti Pendlehill Marketing Limited u Credit Suisse a na převody z Czech Teleaxis. V podnětu se objevila také suma 25 milionů eur a domněnka o souvislosti s Klausovou amnestií. Už tehdy ale šlo o informaci označenou jako neověřenou. [5]
Právo v březnu 2015 popsalo, že se švýcarské orgány obrátily na českou protikorupční policii. Soukenka listu potvrdil jednání s policisty 11. března. Tato časová osa zachycuje původ prověřování; sama o sobě nepotvrzuje obsah podezření, s nímž se oznamovatel na úřady obrátil. [5]
Klaus spojení s korupcí odmítal
Václav Klaus reagoval otevřeným dopisem nejvyššímu státnímu zástupci Pavlu Zemanovi z 2. dubna 2015. Spojování sebe a Kovarčíka s údajnou korupcí kolem amnestie označil za spekulativní. Požadoval prověření věci včetně toho, zda nedošlo ke křivému obvinění či pomluvě, a nabídl součinnost. Jde o jeho tehdejší veřejné stanovisko, nikoli o novou reakci na říjnová zjištění iROZHLASu. [6]
Při čtení podobné kauzy je nutné oddělovat podnět, výsledek vyšetřování a vyjádření dotčeného člověka. Podnět vysvětluje, proč se orgány začaly případem zabývat. Nepředstavuje sám o sobě důkaz, že se popsaný skutek stal.
Proč byl Kovarčík veřejně známý
Podnikatel se pohyboval v kulturním i sportovním prostředí. Dobový profil iDNES.cz a ČTK připomíná jeho účast na muzikálech Galileo, Bídníci a Mamma Mia! i připravovaném filmu Lída Baarová. Jeho aktivity zahrnovaly sportovní marketing a pořádání společenských akcí. Profil rovněž popisuje jeho dlouholeté přátelství s Václavem Klausem. [7]
Tyto kontakty vysvětlují zájem veřejnosti o kauzu. Samy však nevypovídají o účasti konkrétních politiků, umělců nebo hostů konferencí na finančních transakcích. Společenská blízkost a odpovědnost za obchodní operace jsou odlišné otázky.
Co se dělo se zajištěnými penězi
Samostatnou část příběhu představuje vypořádání peněz ve Švýcarsku. iROZHLAS už 26. srpna 2026 podle dokumentu ministerstva financí popsal tento postup: [2]
- Březen 2017: české vrchní státní zastupitelství požádalo o blokaci prostředků.
- Říjen 2023: Městský soud v Praze rozhodl o konfiskaci až 24 642 švýcarských franků.
- 17. listopadu 2023: prostředky byly převedeny na blokovaný účet ve Švýcarské národní bance.
- Podzim 2024: švýcarská strana vyslovila konečný souhlas s českým rozhodnutím.
- Srpen 2026: ministerstvo financí připravovalo jednání o rozdělení prostředků mezi oba státy.
Částku ke sdílení podle srpnové zprávy snížily poplatky za vedení účtu na 7 462 eur. Mluvčí ministerstva Filip Běhal tehdy serveru sdělil, že Česko by mělo získat polovinu. Takový podíl by činil 3 731 eur. Zpráva však popisovala připravovanou dohodu, nikoli již uskutečněnou výplatu České republice. [2]
Smrt podnikatele a hranice doložených závěrů
Kovarčík zemřel v březnu 2015. Policejní mluvčí Iveta Martínková v červenci téhož roku pro Lidovky.cz uvedla, že policie vyloučila cizí zavinění a znalecké závěry potvrdily zdravotní komplikaci. Spojovat jeho úmrtí s násilným umlčením by proto bylo v rozporu s tímto zveřejněným policejním závěrem. [8]
Také u finanční části je třeba přesně pojmenovávat, o jaké závěry jde. Policejní popis jednání, soudní rozhodnutí o majetku a odsuzující rozsudek nejsou zaměnitelné. Tento text nepředkládá tvrzení, že byl Kovarčík za uvedené jednání pravomocně odsouzen.
Další ověřování by mělo směřovat především k úplnému znění rozhodnutí a k aktuálnímu stavu česko-švýcarské dohody. Bez těchto podkladů nelze doplňovat další odpovědné osoby, rozšiřovat popsanou škodu nebo vydávat zamýšlený převod peněz za dokončený.