Vitamin D2, známý také jako ergokalciferol, může mít dosud přehlížený účinek: při jeho užívání klesá v krvi množství vitaminu D3. Vyplývá to ze systematického přehledu a metaanalýzy randomizovaných studií, která zkoumala, jak doplňování vitaminu D2 ovlivňuje hladiny jednotlivých forem vitaminu D. Výsledky zveřejnil tým z University of Surrey v časopise Nutrition Reviews.
Vitamin D2 a D3 jsou dvě příbuzné formy stejného vitaminu. D2 vzniká především v některých houbách a rostlinách, zatímco D3 si lidské tělo vytváří v kůži po ozáření ultrafialovým zářením typu B. Obě formy se v organismu přeměňují na látky, které se podílejí například na hospodaření s vápníkem a zdraví kostí. D3 však podle dřívějších srovnání obvykle zvyšuje a udržuje celkovou hladinu vitaminu D účinněji než D2.
Autoři přehledu vyhledali odborné práce publikované od roku 1975 do února 2023. Z 182 nalezených záznamů zahrnuli do systematického přehledu 29 studií a 18 z nich bylo možné spojit v metaanalýze. Ve srovnání s kontrolními skupinami vedlo užívání vitaminu D2 k významnému poklesu hladiny 25-hydroxyvitaminu D3, což je hlavní zásobní forma vitaminu D měřená v krvi. Pokles byl patrný také při porovnání s lidmi, kteří užívali vitamin D3.
Výsledek neznamená, že vitamin D2 nefunguje. Užívání D2 podle dostupných údajů zvyšuje hladinu celkového vitaminu D i vlastní formy 25-hydroxyvitaminu D2. Zároveň ale může měnit metabolismus vitaminu D3. Jedním z možných vysvětlení je, že oba typy využívají některé stejné enzymy a transportní mechanismy. Přítomnost většího množství D2 tak může ovlivnit odbourávání nebo přeměnu D3.
Od hladiny v krvi k imunitě
Na rozdíly mezi oběma formami upozornila také studie zveřejněná v časopise Frontiers in Immunology. Výzkumníci z University of Surrey a University of Brighton po dobu 12 týdnů sledovali, jak doplňky s vitaminem D2 a D3 ovlivňují aktivitu genů v krvi. U skupiny užívající D3 pozorovali změny v genech spojených se signalizací interferonů typu I. Interferony jsou bílkoviny, které pomáhají koordinovat časnou obrannou reakci organismu na virové a některé bakteriální infekce; u skupiny s D2 se stejný účinek neprojevil.
Studie však neměřila, zda lidé užívající D3 skutečně méně často onemocněli nebo měli mírnější infekce. Změna aktivity genů proto sama o sobě není důkazem, že vitamin D3 ochrání před konkrétní nemocí. Ani pokles hladiny D3 při užívání D2 neznamená, že D2 automaticky způsobuje zdravotní potíže. Význam výsledků závisí na dávce, výchozí hladině vitaminu D, zdravotním stavu i způsobu užívání.
Dosavadní poznatky tak především ukazují, že jednotlivé formy vitaminu D nelze při hodnocení doplňků zaměňovat. D2 může celkovou hladinu vitaminu D zvýšit, ale D3 ji podle řady srovnání zvyšuje výrazněji a současně nevede k poklesu vlastní hladiny D3. O tom, která forma je pro konkrétního člověka vhodná, by měl rozhodnout zdravotník podle laboratorních výsledků a důvodu suplementace.
Zdroj: ScienceDaily
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.