Fosilie z centrální Kolumbie nabízejí nový pohled na to, jak se v minulosti měnila biodiverzita. Výzkumníci z McGill University, Centro de Investigaciones Paleontológicas a dalších pracovišť popsali mořský ekosystém ze souvrství Paja, který v období rané křídy obývali mimo jiné obří mořští plazi, žraloci, želvy, korýši a další organismy. Podle studie zveřejněné v časopise Frontiers in Ecology and Evolution v něm vedle sebe existovaly starší evoluční linie směřující k ústupu i skupiny, které se později výrazně rozšířily.
Autoři pro tento typ změny navrhují pojem „biotic inflection“, tedy biotický zlom nebo obrat. Označuje období, kdy se složení ekosystému zásadně proměňuje, ale změna nemusí začít náhlým zánikem velkého počtu druhů. Ubývající skupiny mohou po určitou dobu přežívat společně s nově se prosazujícími liniemi. Jde o koncept, který má podle autorů pomoci zachytit přechodné fáze evoluce, jež v běžném popisu často zanikají mezi vznikem nových druhů a vymíráním starších.
Souvrství Paja vznikalo přibližně před 125 až 115 miliony let v mělkém mořském prostředí na území dnešní Kolumbie. Výzkumníci v něm využili paleontologické nálezy, jejich stratigrafické zařazení, informace o tehdejším prostředí i poznatky o potravních vztazích. Stratigrafie je obor, který určuje stáří a pořadí horninových vrstev; u fosilií umožňuje porovnávat, v jaké době jednotlivé organismy žily.
Výsledný obraz ukazuje ekologicky složitou komunitu s neobvykle pestrou skupinou predátorů. Mezi její obyvatele patřili dlouhokrcí plesiosauři a příbuzní mořských krokodýlů, ale také žraloci a další obratlovci. Dřívější analýza potravních vztahů v této takzvané Paja Biota naznačila rozsáhlou potravní síť a více predátorů na nejvyšších úrovních ekosystému. Samotná rozmanitost však podle autorů nestačí k tomu, aby bylo souvrství označeno za „hotspot“ biodiverzity v přísném smyslu. Fosilní záznam je neúplný a neposkytuje všechny údaje potřebné pro takové srovnání.
Autoři předpokládají, že k vysoké rozmanitosti přispěla kombinace několika podmínek. Raná křída byla obdobím teplého skleníkového klimatu a vyšší hladiny moří. Pobřežní vody mohly být zároveň bohaté na živiny. Oblast dnešní Kolumbie navíc ležela u mořského spojení mezi východním Tichým oceánem a oblastmi někdejšího Atlantiku, což mohlo usnadňovat šíření organismů a zvyšovat propojenost různých populací.
Studie nepředstavuje důkaz, že všechny velké evoluční přechody probíhají bez masového vymírání. Její závěr je užší: souvrství Paja podle dostupných nálezů zachycuje vzácný příklad období, kdy se ústup jedněch skupin překrýval s rozvojem jiných v mimořádně rozmanitém prostředí. Výzkumníci proto chtějí nový koncept ověřit na dalších geologických lokalitách. K tomu budou potřebovat další fosilie, přesnější datování vrstev a srovnání s mořskými ekosystémy z jiných částí tehdejší Země.
Zdroj: ScienceDaily
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.