Prodej 66 tisíc městských bytů v Berlíně z roku 2004 se po více než dvou desetiletích stal jedním ze symbolů evropské bytové politiky. Tehdejší sociálnědemokratický starosta Klaus Wowereit a jeho koalice prodali bytovou společnost GSW mezinárodnímu konsorciu za 405 milionů eur. Vysoce zadlužené město tehdy hledalo příjmy a privatizaci vnímalo jako způsob, jak zlepšit veřejné finance. Wowereit dnes podle Hospodářských novin připouští, že šlo o chybu.
Berlín se mezitím dostal do opačné situace. Ve městě se znovu prosazuje požadavek, aby velké soukromé bytové společnosti přešly pod veřejnou kontrolu. V září 2021 podpořilo v referendu 57,6 procenta hlasujících návrh na převod bytů velkých pronajímatelů do společného vlastnictví. Týkat se měl společností s portfoliem nad 3000 bytů. Návrh vychází z článku 15 německé ústavy, který umožňuje převod půdy a výrobních prostředků do společného vlastnictví, nejde tedy o běžné vyvlastnění pro konkrétní veřejnou stavbu.
Berlínský parlament v březnu 2026 schválil rámcový zákon, který má postup pro případné převedení velkých bytových portfolií připravit. Zákon sám o sobě vlastnictví bytů nemění a jeho praktické dopady zůstávají předmětem politických i právních sporů. Jedním z klíčových problémů je výše náhrady. Majitelé a banky požadují kompenzaci odpovídající tržní hodnotě, zatímco zastánci převodu argumentují nižší částkou s odkazem na veřejný zájem. Podle německých právních a finančních analýz by rozhodnutí mohlo zasáhnout také financování bytových společností a hodnotu jejich dluhopisů.
Od regulace nájmů po převod bytů
Vývoj v Berlíně není izolovaný. V evropských městech se rozšiřují zásahy, které mají omezit růst nájmů nebo snížit spekulativní poptávku. Patří mezi ně stropy nájemného, regulace krátkodobých pronájmů, předkupní práva obcí a podpora veřejných či neziskových bytových fondů. Rozdíl mezi těmito nástroji a převodem soukromých bytů do veřejného vlastnictví je zásadní: regulace mění podmínky užívání, zatímco socializace mění samotného vlastníka.
Česko zatím o plošném převádění bytů do veřejného vlastnictví nerozhoduje. Debatu však živí rychlý růst cen a nedostatek dostupných nájmů. Evropská komise ve zprávě o české ekonomice uvedla, že ceny bytů v roce 2025 vzrostly meziročně o 10,4 procenta. Poměr cen bydlení k příjmům se v Česku mezi lety 2015 a 2025 zvýšil o 25,8 procenta, což byl třetí nejvyšší růst v Evropské unii. Pro domácnosti to znamená vyšší nároky při pořizování hypotéky i větší tlak na nájemní rozpočty.
Česká vláda reaguje především podporou nabídky. Ministerstvo pro místní rozvoj v listopadu 2026 oznámilo program Dostupné nájemní bydlení 2.0 s rozpočtem 5,8 miliardy korun z evropských fondů. Peníze mají pomoci obcím a dalším investorům připravit nové dostupné nájemní byty. Od ledna 2026 zároveň platí zákon o podpoře bydlení, který zavedl kontaktní místa pro domácnosti ohrožené bytovou nouzí a systém podpůrných opatření. Podle MMR se v Česku za největší problém stále považuje nedostatečná výstavba, pomalé povolování a malý rozsah veřejného a neziskového bydlení.
Zdroj: Hospodářské noviny
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.