Vyšetřovatelé by jednou nemuseli hledat genetické stopy pachatele jen na klikách, nábytku nebo předmětech, kterých se dotkl. DNA člověka se podle nové studie může zachytit také ve vzduchu v místnosti. Vědci ji získávali z odumřelých kožních buněk a mikroskopických částic slin uvolněných při dýchání nebo mluvení. Výsledky popsal výzkumný tým vedený odborníky z Oslo University Hospital ve studii zveřejněné v časopisu Forensic Science International: Genetics.
Výzkum vycházel z 391 vzorků odebraných ze vzduchu, prachu a povrchů ve 22 domácnostech v Norsku a Austrálii. Vědci nejprve zaznamenali běžnou přítomnost obyvatel a poté simulovali vloupání, při němž dobrovolníci strávili v domě 15 minut. Vzorky vzduchu se odebíraly 30 minut po jejich odchodu. Výsledné profily DNA vědci porovnávali s referenčními vzorky obyvatel a účastníků simulovaného vloupání.
V jedné laboratoři se podařilo DNA narušitelů ze vzduchu identifikovat v 82 procentech případů, ve druhé laboratoři v 36 procentech. Rozdíl podle autorů ukazuje, že výsledek výrazně ovlivňuje použitá metoda i podmínky na místě. V jednom z norských souborů odpovídal výsledek devíti z 11 simulovaných vloupání, zatímco v australském souboru čtyřem z 11. Nejde proto o obecnou úspěšnost, kterou by bylo možné automaticky očekávat při skutečném vyšetřování.
Vzorek může zachytit i běžné obyvatele
Takzvaná environmentální DNA, zkráceně eDNA, označuje genetický materiál získaný z okolního prostředí místo přímého odběru od člověka nebo zvířete. V kriminalistice by mohla doplnit tradiční odběry biologických stop v případech, kdy pachatel použil rukavice, dotkl se jen malého počtu předmětů nebo místo před odchodem uklidil. Dřívější práce už ukázaly, že lidskou DNA lze zachytit také na filtrech klimatizací a v prachu.
Nová studie současně upozorňuje na zásadní omezení. Vzorky vzduchu neobsahovaly pouze DNA pachatele, ale také genetický materiál obyvatel domu a dřívějších návštěvníků. Výsledek ovlivňovaly teplota, vlhkost, množství prachu, větrání, úklid i to, jak snadno jednotliví lidé uvolňují kožní částice. Kombinace vzorků ze vzduchu, prachu a povrchů proto poskytla více informací než samotný odběr vzduchu, zároveň však zvyšovala riziko složitých směsí DNA.
Podle výzkumníků je metoda zatím ve fázi ověřování a neměla by být považována za samostatný důkaz v každém případu. Studie probíhala v kontrolovaných podmínkách, krátce po simulovaném vstupu a s dobrovolníky, kteří nebyli skutečnými pachateli. Další práce mají ověřit, jak dlouho genetický materiál ve vzduchu přetrvává, jak se mění výsledky po delším prodlení a jak odběry standardizovat mezi laboratořemi. Pro využití v praxi bude důležité také přesně vyhodnotit riziko kontaminace a pravidla pro nakládání s DNA získanou bez vědomí člověka.
Zdroj: Hospodářské noviny
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.