Vědci popsali nový druh pravěkého hlodavce, který žil na území dnešního jižního Thajska v pozdním eocénu, přibližně před 35,1 až 33,7 milionu let. Druh dostal jméno Yakamys sirindhornae a podle odhadů mohl vážit kolem 30 kilogramů. Výsledek posouvá doklady o výrazném nárůstu tělesné velikosti u raných hlodavců do starší doby, než se dosud nejlépe zdokumentovaní obří hlodavci objevili v Jižní Americe.
Fosilie pocházejí z uhelného dolu v provincii Krabi. Tvoří je pravá dolní druhá stolička a přidružený dolní řezák, které byly nalezeny v jílové vrstvě vložené do hlavní uhelné sloje. Zuby byly objeveny už v roce 2004, jejich význam se však podařilo objasnit až po podrobné morfologické analýze a srovnání s dalšími fosilními hlodavci.
Výzkumníci posuzovali tvar stoličky i mikroskopickou stavbu skloviny na řezáku. Ta odpovídá skupině Ischyromyidae, jedné z nejstarších významných evolučních skupin hlodavců. Její zástupci byli v minulosti známí především ze Severní Ameriky a Evropy, zatímco asijský fosilní záznam je řidší a většina dosud popsaných druhů byla podstatně menší.
Odhad hmotnosti má široké rozpětí
Tělesnou hmotnost vědci odhadli pomocí sedmi rovnic založených na vztahu mezi rozměry zubů a velikostí těla u dnešních hlodavců. Jednotlivé výpočty poskytly hodnoty od 21,4 do 47,3 kilogramu. Průměr činil 31,6 kilogramu a medián 28,6 kilogramu, proto autoři jako zjednodušené shrnutí uvádějí přibližně 30 kilogramů. Nejde o přesné zvážení ani o jediný výsledek měření, ale o střední odhad zatížený značnou nejistotou.
Podle studie zveřejněné v časopise Scientific Reports byl Yakamys výrazně větší než dříve známí paleogenní zástupci čeledi Ischyromyidae. Obří tělesné rozměry se u hlodavců vyvinuly opakovaně, nejznámější příklady ale pocházejí z mnohem mladších geologických období Jižní Ameriky. Nový nález ukazuje, že k výraznému zvětšení těla došlo u rané linie hlodavců už v pozdním eocénu.
Z nálezu nelze spolehlivě určit, jak zvíře vypadalo, čím se živilo ani jak se pohybovalo. Fosilie byly uloženy v sedimentech spojených s jezerním prostředím, což naznačuje, že žilo v krajině s jezery nebo mokřady. Samotné uložení zubů ale nedokládá polovodní způsob života. Autoři připouštějí, že zvíře mohlo využívat prostředí na okraji jezera podobně jako dnešní kapybara, tato možnost však zůstává neověřenou ekologickou hypotézou.
Výzkumníci také upozorňují, že nález nepochází z ostrovního prostředí, s nímž bývá evoluční gigantismus některých savců spojován. Pro přesnější určení příbuzenských vztahů a způsobu života budou potřeba další části lebky, čelisti i kostry. Zatím Yakamys sirindhornae představuje nejlépe doloženého mimořádně velkého ischyromyida z eocénu jihovýchodní Asie.
Zdroj: ScienceDaily
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.