Česko si letos připomíná 37 let od pádu komunistického režimu. Za dalších pět let bude doba od listopadu 1989 stejně dlouhá jako období, které zemi dělilo od svobodných voleb a tržního hospodářství. Ekonomická bilance změny režimu je přitom výrazná, i když samotný růst bohatství nedokáže popsat všechny dopady dlouhé totalitní éry ani rozdíly mezi jednotlivými skupinami obyvatel.
Podle údajů Světové banky dosáhl hrubý domácí produkt na obyvatele v Česku v roce 2025 v běžných cenách 35 917 dolarů. V roce 1990 šlo o 3969 dolarů. Tento ukazatel je ovlivněn inflací, změnami směnných kurzů i růstem cen, takže sám o sobě nepředstavuje přesné měření životní úrovně. Ukazuje však rozsah změny ekonomiky, která se během tří desetiletí otevřela zahraničnímu obchodu, kapitálu a evropskému trhu.
Důležitou změnou byla také integrace do evropských struktur. Česko vstoupilo do Evropské unie v květnu 2004 a od té doby se jeho hospodářství více propojilo s jednotným evropským trhem. Eurostat pro srovnání používá ukazatel HDP na obyvatele v paritě kupní síly, tedy v jednotce, která zohledňuje rozdílné cenové hladiny mezi zeměmi. Tento údaj je vhodnější pro mezinárodní srovnání životní úrovně než přepočet podle běžného kurzu, zároveň ale nezachycuje přímo příjmy domácností ani dostupnost bydlení.
Růst ekonomiky neznamená stejnou zkušenost
Výsledky transformace se mezi regiony a domácnostmi liší. Vedle růstu produktivity a mezd se zvýšily také náklady na bydlení, energie a některé služby. Zkušenost lidí, kteří dospívali před rokem 1989, proto nemusí odpovídat zkušenosti generace narozené po listopadu. Pro mladší část populace je svoboda pohybu, podnikání a přístupu k informacím běžnou součástí života, nikoli výdobytkem, který vznikl politickým zlomem.
Právě zde se propojuje ekonomická a politická stránka polistopadového vývoje. Centrum pro výzkum veřejného mínění v průzkumu z března a dubna 2026 zjistilo, že s politickou situací bylo spokojeno 14 procent lidí, zatímco 55 procent vyjádřilo nespokojenost. Poslanecké sněmovně důvěřovalo 20 procent respondentů a 41 procent jí nedůvěřovalo. Výzkum zároveň ukázal vyšší důvěru k místní politice: starostům důvěřovalo 56 procent dotázaných a obecním zastupitelstvům 52 procent.
Čísla podle CVVM nelze chápat jako odmítnutí demokratického systému, spíše ukazují na odstup od jeho politických institucí a představitelů. Důvěra se v průzkumu liší podle úrovně, na níž lidé rozhodování sledují. Zatímco celostátní politika bývá spojována s konflikty a dlouhodobou nespokojeností, místní samospráva má pro část veřejnosti konkrétnější a čitelnější výsledky. Udržení svobody proto nezávisí jen na formálních pravidlech, ale také na schopnosti institucí zachovat důvěru a umožnit kontrolu jejich rozhodování.
Zdroj: Hospodářské noviny
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.