Psychopatické rysy se v osobních příbězích neprojevují jedním snadno rozpoznatelným jazykovým stylem. Naznačuje to studie Kyho Braye a Laury E. Drislane z University of Mississippi, zveřejněná v časopise Personality and Individual Differences. Autoři zjistili, že jednotlivé složky psychopatie souvisejí s odlišnými způsoby popisu emocí, vztahů a životních událostí.
Výzkum vycházel z takzvaného triarchického modelu psychopatie. Ten rozlišuje tři částečně odlišné rysy: boldness, tedy sebejistotu, odolnost vůči stresu a nízkou citlivost k hrozbám; meanness, která zahrnuje bezcitnost, nízkou empatii a omezený zájem o vztahy; a disinhibition, tedy sklon k impulzivitě a horší kontrole chování. Nejde přitom o jednoduché rozdělení lidí na „psychopaty“ a ostatní, ale o měření jednotlivých osobnostních charakteristik v různé míře.
Do studie se zapojilo 307 vysokoškolských studentů a 144 dospělých, kteří uvedli zkušenost s uvězněním. Účastníci napsali tři krátká autobiografická vyprávění: o nejlepším okamžiku svého života, nejhorší zkušenosti a důležitém životním obratu. Poté vyplnili dotazník zaměřený na psychopatické rysy. Výzkumníci texty zpracovali pomocí nástroje Linguistic Inquiry and Word Count, který sleduje četnost předem definovaných kategorií slov, například výrazů pro pozitivní a negativní emoce, úzkost, úspěch nebo duševní zdraví.
Nejvýrazněji se v jazyce odrážel rys disinhibition. Lidé s vyšším skóre používali při popisu některých životních událostí více výrazů s negativním emočním nábojem, méně slov spojených s pozitivními výsledky a v menší míře zmiňovali přátele. Souvislost se však měnila podle typu vyprávění. U některých kategorií byla patrná při popisu životních zvratů nebo vrcholných událostí, nikoli při líčení nejhorších zkušeností.
U rysu meanness vyšší skóre naopak souviselo s častějším používáním slov vyjadřujících pozitivní emoce, úspěch a odměny. V příbězích o životních obratech se zároveň objevovalo méně výrazů spojených s negativními emocemi. Tento výsledek neznamená, že by bezcitnost vedla k pozitivnímu prožívání. Ukazuje pouze statistickou souvislost mezi naměřeným rysem a určitým způsobem formulování autobiografického příběhu.
Boldness se pojila s menším výskytem slov souvisejících s úzkostí, například s obavami, strachem a starostmi. Účastníci s vyšším skóre tohoto rysu také méně často používali výrazy odkazující k duševním onemocněním. Výsledky tak zpochybňují představu, že psychopatické rysy musí vždy doprovázet citově prázdný nebo „dutý“ jazyk. Podle autorů je důležité sledovat konkrétní rys i situaci, v níž člověk svůj příběh vypráví.
Studie ale neukazuje, že by bylo možné psychopatii odhalit podle jednotlivých slov nebo běžného psaného projevu. Texty vznikly v odpovědi na předem dané otázky, psychopatické rysy byly hodnoceny pomocí dotazníku a počítačová analýza zachycuje především četnost slov, nikoli celý význam vět, ironii nebo záměr autora. Zjištěné vztahy proto nelze používat jako diagnostický nástroj. Význam práce spočívá spíše v tom, že psychopatii zkoumá jako soubor různých rysů, které se mohou v každodenním chování a jazyce projevovat odlišně.
Zdroj: ScienceDaily
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.