Alzheimerova nemoc může zanechávat měřitelné stopy v mozku několik let před tím, než se u člověka projeví zjevné poruchy paměti. Naznačuje to studie výzkumníků z Johns Hopkins University, která porovnávala změny objemu několika oblastí mozku v průběhu onemocnění. Podle práce zveřejněné v časopise NeuroImage: Reports se entorhinální kůra a amygdala začínají zmenšovat dříve než hipokampus, jenž bývá při vyšetřování Alzheimerovy nemoci hlavním sledovaným regionem.
Entorhinální kůra je oblast na vnitřní straně spánkového laloku, která zprostředkovává spojení mezi mozkovou kůrou a hipokampem a podílí se na tvorbě vzpomínek. Amygdala, česky mandlové těleso, se účastní zpracování emocí a rovněž patří k oblastem spánkového laloku. Hipokampus je důležitý pro ukládání a vybavování nových vzpomínek; jeho zmenšování proto lékaři a výzkumníci považují za jeden z typických strukturálních znaků Alzheimerovy nemoci.
Porovnání dvou dlouhodobých souborů
Vědci využili data ze dvou nezávislých výzkumných souborů, Alzheimer’s Disease Neuroimaging Initiative a Biomarkers of Cognitive Decline Among Normal Individuals. U účastníků opakovaně vyhodnocovali snímky z magnetické rezonance, která umožňuje měřit objem a tloušťku mozkové tkáně. Výsledky doplnili o vyšetření pozitronovou emisní tomografií neboli PET. Ta dokáže zobrazit například nahromadění patologického tau, bílkoviny, která se při Alzheimerově nemoci v nervových buňkách abnormálně hromadí.
V obou souborech se opakoval podobný vzorec: entorhinální a přechodová entorhinální kůra spolu s amygdalou vykazovaly rychlejší úbytek objemu než hipokampus. Přechodová entorhinální kůra navazuje na entorhinální oblast a patří k místům, kde se podle dřívějších neuropatologických studií objevují změny související s tau mezi prvními. Analýza více než čtyř set rekonstrukcí vrstev mozkové kůry navíc spojila úbytek v entorhinální oblasti s jejím ztenčováním.
Výzkumníci sledovali také jednotlivé podčásti amygdaly. Nejvýraznější změny se týkaly především jejích vnitřních oblastí, mimo jiné bazomediální, bazolaterální a kortikocentromediální části, zatímco laterální část byla zasažena méně. Míra úbytku objemu v entorhinální kůře a amygdale zároveň souvisela s množstvím tau zachyceného pomocí PET a s prostorovým rozložením dříve popsaných patologických změn.
Možný ukazatel rané fáze nemoci
Výsledky podle autorů ukazují, že hipokampus nemusí být vždy první oblastí, v níž lze pomocí zobrazovacích metod zachytit strukturální změny spojené s Alzheimerovou nemocí. U části lidí se mohou odchylky v entorhinální kůře a amygdale objevit přibližně pět až deset let před klinickými příznaky. Neznamená to ale, že samotné zmenšení těchto oblastí dokáže u konkrétního člověka nemoc spolehlivě předpovědět nebo potvrdit.
Studie popisuje souvislosti mezi úbytkem mozkové tkáně, tau a průběhem onemocnění, nikoli nový diagnostický test ani léčbu. Výsledky bude třeba ověřit v dalších skupinách lidí a při různých způsobech zobrazování. Pokud se vzorec potvrdí, mohl by pomoci zpřesnit výzkum takzvané preklinické fáze Alzheimerovy nemoci, tedy období, kdy už v mozku probíhají patologické změny, ale paměť a další schopnosti zůstávají navenek zachované.
Zdroj: ScienceDaily
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.