Novozélandská ultraběžkyně Sophie Woods překonala absolutní rekord na alpské trase Via Alpina. Přibližně dvoutisícikilometrovou cestu z italského Terstu do Monaka dokončila za 29 dní, tedy rychleji než dosavadní držitel nejlepšího času Jake Catterall. Podle stanice Deutsche Welle se Woodsová stala další z žen, které v jednotlivých extrémních vytrvalostních podnicích porazily i mužské soupeře.
Woodsová, jež závodí také pod jménem Sophie Grant, vyrazila na trasu 4. července. Via Alpina vede přes Slovinsko, Itálii, Rakousko, Německo, Lichtenštejnsko, Švýcarsko, Francii a Monako. Síť alpských turistických cest má přes 2000 kilometrů; běžkyně se držela její novější, sjednocené podoby. Ta byla vytvořena v roce 2024, a proto nelze její rekordy přímo srovnávat se staršími přeběhy po jiných variantách trasy.
Předchozí absolutní rekord na této verzi cesty držel Brit Jake Catterall, který ji v srpnu 2024 zvládl za 35 dní, 21 hodin a čtyři minuty. Ženský rekord stanovila v roce 2025 Nizozemka Tessa Caspersová časem 38 dní, dvě hodiny a 54 minut. Výkon Woodsové podléhá pravidlům organizace Fastest Known Time, která pro uznání nejrychlejších přeběhů požaduje mimo jiné podrobnou dokumentaci trasy. Běžkyně absolvovala pokus s doprovodným týmem.
Podobné výsledky nejsou v ultravytrvalostních sportech ojedinělé. Ženy v minulosti vyhrály celkově například některé dálkové ultramaratony, v nichž se závodí desítky hodin či několik dnů. Výjimečné úspěchy se objevují také v dálkovém plavání, kde je rozdíl mezi nejlepšími mužskými a ženskými výkony zpravidla menší než ve sprintech nebo v běžných atletických disciplínách.
Výhoda v hospodaření s energií
Odborné studie uvádějí několik fyziologických faktorů, které mohou ženám v dlouhých závodech pomáhat. Ženské tělo při dlouhodobé zátěži obvykle ve větší míře využívá tuky jako zdroj energie a méně rychle vyčerpává zásoby sacharidů. Výzkum publikovaný v odborné literatuře také popisuje vyšší odolnost vůči svalové únavě při submaximálním výkonu. V terénních závodech navíc nerozhoduje jen maximální rychlost, ale i schopnost rozvrhnout síly, přijímat potravu a tekutiny, zvládat spánek i změny počasí a vyhnout se zdravotním problémům.
Tyto přednosti však neznamenají, že by ženy muže v ultrabězích obecně předčily. Přehledové vědecké práce nadále ukazují, že muži mají v průměru vyšší maximální spotřebu kyslíku, větší svalovou sílu a vyšší kapacitu přenosu kyslíku v krvi. V naprosté většině vytrvalostních závodů proto dosahují lepších absolutních časů. Rozdíl se s rostoucí délkou výkonu může zmenšovat, jeho konkrétní velikost ale závisí na trati, převýšení, podmínkách i kvalitě startovního pole.
Výsledky navíc komplikuje nízký počet žen ve velmi dlouhých závodech. Menší účast znamená, že statistiky mohou výrazně ovlivnit jednotlivé mimořádné výkony. Vědci proto upozorňují, že pro spolehlivější srovnání je třeba více dat a větší zastoupení závodnic. Woodsová má s dlouhými horskými běhy zkušenosti: třikrát dokončila 330kilometrový Tor des Géants v italských Alpách a letos byla třetí ženou v zimním závodě Montane Winter Spine Race po britské Penninské stezce.
Rekord na Via Alpině tak především dokládá, že v mimořádně dlouhých a technicky náročných výzvách mohou jednotlivé sportovkyně porazit nejlepší muže. Nejde ale o jednoduché převrácení dosavadního poměru sil mezi pohlavími. O výsledku na trase dlouhé týdny rozhoduje vedle fyzické výkonnosti i příprava, taktika, regenerace a schopnost udržet stabilní tempo v proměnlivém horském prostředí.
Zdroj: Deutsche Welle
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.