V krvi chřestýšů se skrývá kombinace bílkovin, která dokáže blokovat důležitou část účinků hadího jedu. Ukázala to studie týmu z University of Maryland a National Natural Toxins Research Center při Texas A&M University–Kingsville, zveřejněná v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences. Výzkumníci využili přirozenou odolnost chřestýšů vůči vlastnímu jedu a testovali, zda by její mechanismus mohl posloužit při vývoji nových protijedů.
Současné protijedy se obvykle vyrábějí tak, že se větším zvířatům podávají malé dávky hadího jedu a z jejich krve se následně získávají protilátky. Tyto přípravky zachraňují životy, jejich výroba je však nákladná a účinnost se může lišit podle druhu hada i složení jedu. Výzkumníci proto hledají také přesněji definované bílkoviny, které by bylo možné vyrábět biotechnologicky.
Rozhodla kombinace, ne jediná bílkovina
Studie se zaměřila na proteiny FETUA. Jde o příbuzné bílkoviny odvozené od fetuinu A, které v krevním séru chřestýšů působí jako inhibitory metaloproteináz. Metaloproteinázy jsou enzymy, tedy bílkovinné katalyzátory, které v hadím jedu poškozují tkáně, narušují stěny cév a přispívají ke krvácení.
Jednotlivé proteiny FETUA dokázaly některé účinky jedu tlumit, samy však většinou neposkytly úplnou ochranu. Výrazně lepších výsledků vědci dosáhli jejich kombinováním. U jedu chřestýše západního směs FETUA-2 a FETUA-3 zcela neutralizovala smrtící účinek v pokusu na myších. U jedu chřestýše východního byla k úplné ochraně zapotřebí trojice FETUA-2, FETUA-3 a FETUA-5.
Vědci porovnávali také účinnost trojice FETUA s přípravkem CroFab, komerčním protijedem používaným proti jedům severoamerických zmijovitých hadů. V testu, při němž byl jed s protijedem nejprve smíchán, měla směs FETUA přibližně desetkrát vyšší účinnost vztaženou k hmotnosti bílkovin. Výzkumníci uvádějí, že k neutralizaci stejného množství jedu bylo zapotřebí zhruba desetkrát méně této směsi než CroFabu.
Účinek se neomezil pouze na jeden druh. Bílkoviny z chřestýše západního v laboratorních testech tlumily metaloproteinázy jedů několika dalších zmijovitých hadů, mimo jiné druhů Sistrurus tergeminus edwardsii, Agkistrodon contortrix, Calloselasma rhodostoma a Deinagkistrodon acutus. Pokusy tak naznačily, že by FETUA mohly působit napříč evolučně vzdálenějšími druhy, přestože jejich jedy mají odlišné složení.
Studie ale zatím nepředstavuje nový lék pro pacienty po uštknutí. Všechny hlavní testy proběhly na myších a jed byl s bílkovinami předem inkubován, což neodpovídá situaci po skutečném uštknutí. FETUA navíc cílí především na metaloproteinázy; u zmijovitých hadů se na toxicitě podílejí i další skupiny toxinů, například fosfolipázy A2. Další výzkum proto musí ověřit účinek po podání jedu, určit vhodné kombinace pro různé oblasti a zjistit, zda bude nutné FETUA doplnit o látky působící proti jiným toxinům.
Zdroj: ScienceDaily
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.