Astronomové popsali neobvykle dlouhý záblesk měkkého rentgenového záření, který může představovat dosud nejpřesvědčivější stopu po vzniku magnetaru při srážce dvou neutronových hvězd. Událost označená EP250704a, respektive GRB 250704B, zářila v rentgenové oblasti zhruba 560 sekund. Krátký gama záblesk, který ji doprovázel, trval jen asi 0,4 sekundy.
Výsledky mezinárodního týmu astronomů vyšly v časopise Science Bulletin ve studii nazvané Minutes-long soft X-ray prompt emission from a compact object merger. Pozorování podle autorů ukazují, že dlouhotrvající rentgenové záření nemusí být pouze pozdějším dosvitem exploze, ale může patřit k samotné rané fázi dění po splynutí kompaktních objektů.
Rentgenový signál po krátkém záblesku
Událost zaznamenaly 4. července 2025 družice Einstein Probe, SVOM a Insight-HXMT. Einstein Probe zachytila rentgenové záření v energetickém rozsahu přibližně 0,5 až 4 kiloelektronvolty, tedy v takzvané měkké rentgenové oblasti. Právě citlivost na nízkoenergetické rentgenové záření umožnila sledovat signál, který by jiné přístroje mohly přehlédnout.
Výzkumníci porovnali průběh a spektrum záblesku s očekávaným obrazem běžného gama záblesku a jeho následného dosvitu. Proměnlivost i energetické vlastnosti rentgenové složky podle studie neodpovídaly jednoduchému scénáři, v němž po krátkém výtrysku následuje standardní záření vznikající při nárazu exploze do okolního prostředí. Tým proto dlouhý rentgenový signál interpretuje jako samostatnou fázi takzvaného promptního záření, tedy emise vznikající bezprostředně při aktivní explozi.
Možný vznik silně zmagnetizované hvězdy
Neutronové hvězdy jsou mimořádně husté pozůstatky po zániku hmotných hvězd. Pokud se dvě taková tělesa spojí, mohou vytvořit černou díru, nebo po určitou dobu přežívající neutronovou hvězdu. Magnetar je neutronová hvězda s extrémně silným magnetickým polem; pokud zároveň rychle rotuje, může do okolního materiálu dodávat další energii a prodloužit či zesílit pozorované záření.
Právě tento mechanismus podle autorů dobře vysvětluje, proč rentgenová emise pokračovala několik minut po krátkém gama záblesku. Pozorování ale samo o sobě nepředstavuje přímý důkaz, že ve středu události skutečně vznikl magnetar. Studie ukazuje, že splynutí kompaktních objektů je pro daný záblesk pravděpodobným vysvětlením a že dlouhé rentgenové záření může být jeho dosud přehlíženým projevem.
Výsledek může pomoci při hledání dalších srážek neutronových hvězd. Tyto události vytvářejí gravitační vlny, tedy drobné poruchy časoprostoru šířící se vesmírem, a současně mohou vysílat záření v různých částech elektromagnetického spektra. Pokud se podobné několikaminutové rentgenové signály podaří opakovaně spojit s krátkými gama záblesky nebo s gravitačními vlnami, astronomové získají nový způsob, jak tyto vzácné kosmické srážky identifikovat.
Zdroj: ScienceDaily
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.