E-kadherin, bílkovina zajišťující spojení mezi sousedními buňkami, má podle nové studie ještě jednu funkci. Pomáhá buňkám epitelu pohlcovat odumřelé nebo poškozené buňky a buněčné zbytky v jejich okolí. Výzkumníci tento proces sledovali při živém zobrazování embryí danio pruhovaného a myši.
Epitel je souvislá vrstva buněk, která pokrývá povrch těla nebo vystýlá vnitřní orgány. Funguje mimo jiné jako bariéra proti okolnímu prostředí. Když některá z jeho buněk odumře, musí být odstraněna, ale zároveň nesmí vzniknout trhlina, kterou by se do tkáně mohly dostat škodliviny nebo mikroorganismy.
Studie zveřejněná v časopise Nature Communications ukázala, že okolní buňky dokážou tento problém řešit tak, že odumřelou buňku postupně obejmou a včlení ji do svého nitra. Tento proces se označuje jako fagocytóza, tedy pohlcení částice nebo jiné buňky živou buňkou. U raných embryí přitom tuto úlohu nezajišťují pouze specializované imunitní buňky. Podílet se na ní mohou přímo buňky povrchového epitelu.
Při pozorování živých embryí vědci zjistili, že buňky výrazně mění především své spodní části. Ty se protahují a přeskupují tak, aby mohly buněčný odpad obklopit a uzavřít. Horní povrch buněk přitom zůstává relativně stabilní. Díky tomuto prostorovému oddělení mohou buňky pohlcovat odumřelý materiál, aniž by přerušily souvislost epitelové vrstvy.
Významnou roli v ději má komplex kolem E-kadherinu. E-kadherin se nachází v místech, kde se sousední buňky mechanicky spojují, a je považován za jednu z hlavních molekul buněčné adheze. Nová zjištění naznačují, že tento komplex neslouží jen jako pasivní „lepidlo“. Pomáhá také koordinovat změny tvaru buněk, které jsou nutné k pohlcení odumřelého souseda.
Výsledky rozšiřují poznatky o tom, jak se vyvíjející tkáně zbavují nepotřebných buněk. Dřívější práce ukázaly, že povrchový epitel embryí dania i myší dokáže odstraňovat apoptotické buňky, tedy buňky, které odumírají řízeným procesem zvaným apoptóza. Nová studie se soustředila na mechanickou stránku tohoto děje a na to, jak při něm zůstává zachována ochranná funkce epitelu.
Výzkum se uskutečnil na embryích a neukazuje, že by stejný mechanismus měl bez dalších ověření totožný význam u dospělého člověka. Může však pomoci lépe porozumět tomu, jak se během vývoje udržuje celistvost tkání a jak buňky koordinují odstraňování poškozených nebo odumřelých sousedů.
Zdroj: ScienceDaily
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.