Užívání hormonální léčby obsahující pouze estrogen bylo ve studii spojeno s nižší pravděpodobností demence a s menším výskytem změn typických pro Alzheimerovu nemoc v mozku. Analýza zahrnula 21 462 žen ze dvou rozsáhlých datových souborů. Podle studie zveřejněné v časopise Neurology šlo o observační výzkum, který dokáže popsat souvislost, nikoli prokázat, že estrogenová léčba sama o sobě demenci zabraňuje.
Výzkumníci pracovali se zdravotními a klinickými údaji žen, které byly na začátku sledování v průměru 71 let staré a sledování trvalo zhruba tři až pět let. Hormonální léčbu užívalo 1 953 účastnic, zatímco 19 509 ji neužívalo. Analýza se omezila na přípravky s estrogenem bez gestagenu, tedy syntetické nebo přirozené látky s účinkem podobným hormonu progesteronu. Ženy začínaly s léčbou v průměru po dosažení 70 let věku.
Po zohlednění věku, vzdělání, genetických faktorů, rasového původu a vysokého krevního tlaku bylo užívání estrogenové léčby spojeno s o 39 procent nižší pravděpodobností, že žena během sledování obdrží klinickou diagnózu demence. U uživatelek léčby se také méně často objevovaly potíže s pamětí a zhoršování schopnosti zvládat běžné každodenní činnosti. Jde ale o rozdíl mezi skupinami, nikoli o důkaz léčebného účinku.
Údaje z pitev a biomarkerů
Samostatná část výzkumu využila údaje z pitev 2 959 účastnic, které zemřely v průměrném věku 82 let. Vědci hodnotili tři známky spojované s Alzheimerovou nemocí: amyloidové plaky, tedy usazeniny bílkoviny amyloid beta mezi nervovými buňkami; spleti bílkoviny tau uvnitř neuronů; a neuritické plaky, což jsou amyloidové plaky obklopené poškozenými nervovými výběžky. Tyto nálezy spojili do společného ukazatele Alzheimerovy patologie.
Žádnou z hodnocených známek Alzheimerovy nemoci nemělo při pitvě 18 procent žen, které dříve užívaly hormonální léčbu, oproti 10 procentům žen bez této léčby. Všechny tři hodnocené znaky naopak vykázalo 40 procent uživatelek estrogenů a 51 procent neuživatelek. Po statistickém zohlednění dalších faktorů bylo užívání léčby spojeno s o 35 procent nižší pravděpodobností Alzheimerových změn v mozku.
U 728 žen měli badatelé k dispozici také biomarkery odebrané za života, tedy biologické ukazatele v krvi nebo mozkomíšním moku. Výsledky byly u žen s dřívějším užíváním léčby slučitelné s menším ukládáním amyloidu v mozku. Vyšší koncentrace amyloidu beta v krvi a mozkomíšním moku totiž může znamenat, že se menší množství této bílkoviny zachycuje v mozkové tkáni ve formě plaků.
Autoři upozorňují, že zkoumaný způsob léčby se liší od současné praxe. Estrogen bez gestagenu se dnes obvykle předepisuje pouze ženám po odstranění dělohy, protože samotný estrogen může zvyšovat riziko nádoru děložní sliznice. Hormonální léčba se navíc nyní zpravidla zahajuje v období kolem menopauzy, tedy obvykle ve věku od konce čtyřicátých do začátku padesátých let, a ne až v sedmdesáti letech jako u většiny uživatelek v této analýze. Výsledky proto nelze převést na doporučení zahajovat či měnit hormonální léčbu kvůli prevenci demence.
Otázka vztahu hormonální léčby a kognitivního zdraví zůstává nejednoznačná také proto, že výsledky mohou záviset na věku při zahájení terapie, délce užívání i přesném složení přípravku. Dřívější studie například naznačovaly odlišné výsledky u kombinace estrogenu s gestagenem. Nová práce přináší rozsáhlejší údaje o klinických projevech, biomarkerech i pitevních nálezech, její retrospektivní povaha ale nevylučuje, že se ženy s předepsanou léčbou od ostatních lišily i v dalších, nezachycených charakteristikách.
Zdroj: ScienceDaily
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.