Léky ze skupiny agonistů receptoru GLP-1, mezi něž patří například Ozempic, mohou u lidí s diabetem pomáhat snižovat hladinu cukru v krvi, tělesnou hmotnost a kardiovaskulární riziko. Nová analýza ale naznačuje, že tyto výrazné tělesné účinky se automaticky nepromítají do dalších oblastí života. Výzkumníci nenašli přesvědčivé důkazy o významném zlepšení duševního zdraví, zaměstnanosti, rodinného stavu ani celkové subjektivně vnímané životní situace.
Studii zveřejnil National Bureau of Economic Research jako pracovní materiál. Jejími autory jsou ekonomové Robert Kaestner z University of Chicago Harris School of Public Policy a Cuiping Schiman. Využili více než deset let údajů z reprezentativního amerického průzkumu Medical Expenditure Panel Survey, který sleduje zdravotní stav, využívání péče i některé sociální a ekonomické charakteristiky obyvatel. Do analýzy zahrnuli dospělé s diabetem z období let 2012 až 2023.
Agonisté receptoru GLP-1 napodobují účinek hormonu, který mimo jiné podporuje uvolňování inzulinu, zpomaluje vyprazdňování žaludku a přispívá k pocitu sytosti. Právě díky těmto účinkům se používají při léčbě diabetu 2. typu a některé přípravky také při léčbě obezity. Ozempic obsahuje účinnou látku semaglutid, podobně jako přípravek Wegovy, který je určen především k léčbě obezity.
Výzkumníci sledovali příznaky deprese, psychické obtíže, vlastní hodnocení zdraví, zaměstnanost a rodinný stav. Neomezili se přitom na prosté srovnání uživatelů GLP-1 léků s lidmi, kteří je neužívali. Porovnávali především změny u stejných osob v čase, a to přibližně po jednom roce užívání i při delším, zhruba dvouletém sledování.
Na první pohled se uživatelé léků v některých ukazatelích lišili od ostatních, například v zaměstnanosti nebo rodinném stavu. Tyto rozdíly však po zohlednění vývoje u stejných lidí z větší části zmizely. Podle autorů to naznačuje, že původní odlišnosti mohly souviset spíše s tím, kdo léky užívá, než s účinkem samotné léčby. Analýza proto nepodporuje tvrzení, že by GLP-1 léky samy o sobě vedly k měřitelnému zlepšení pracovního nebo partnerského života.
Výsledek neznamená, že léčba nemůže ovlivnit sebevědomí, kvalitu vztahů nebo každodenní prožívání. Tyto změny průzkum buď nezachytil, nebo je zachytil jen nepřímo. Studie navíc sledovala především lidi s diabetem, takže její závěry nelze bez dalšího přenést na všechny uživatele, například na osoby užívající léky výhradně kvůli obezitě. Podle autorů bude potřeba delší sledování a podrobnější měření kvality života, aby bylo možné posoudit širší dopady této léčby.
Zdroj: ScienceDaily
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.