Z Petermannova ledovce v severozápadním Grónsku se 4. srpna oddělil kus plovoucího ledového jazyka o rozloze něco přes 76 kilometrů čtverečních. Událost byla největším odlamováním ledu z tohoto ledovce od roku 2012 a zároveň největším zaznamenaným odtržením ledovce v Arktidě od roku 2020. Informace vycházejí ze satelitních pozorování Evropské kosmické agentury a NASA Earth Observatory.
Nově vzniklý tabulární ledovec, tedy rozsáhlý plochý kus ledu s převážně svislými okraji, sledovala družice Sentinel-1. Radarové snímky dokážou pořizovat data ve dne i v noci a proniknou také oblačností, což je pro sledování odlehlých grónských ledovců důležité. Snímky z 3. srpna ještě ukazovaly souvislý ledový jazyk s výraznými trhlinami, o den později už byla kra oddělená.
Petermannův ledovec patří k největším grónským ledovcům, které ústí přímo do moře. Jeho plovoucí ledový jazyk funguje jako prodloužení ledovce nad vodou a částečně zpomaluje pohyb ledu z Grónského ledového štítu směrem k oceánu. Odlamování velkých ker je přirozenou součástí vývoje takových ledovců, vědci ale sledují, zda se v čase nemění jejich stabilita a rychlost úbytku.
Mezinárodní tým vedený Adamem Garbem z University of Ottawa pozoroval Petermannův ledovec pomocí družicových dat už několik let. Analýzy ukázaly, že se v plovoucím ledovém jazyku postupně rozšiřovaly trhliny a že k odtržení vedla jiná prasklina, než vědci původně očekávali. Dvě další rozsáhlé trhliny přitom zůstaly zachované. Podle odhadu uvedeného v podkladech by z nich v budoucnu mohly vzniknout další ledové ostrovy o rozloze přibližně 94 a 84 kilometrů čtverečních, přesný termín ale není znám.
Po oddělení kra postupovala Petermannovým fjordem průměrnou rychlostí zhruba 3 kilometry za den. Na přelomu fjordu a průlivu Nares narazila 23. nebo 24. srpna do malého skalnatého ostrova Joe Island. Podobné střety mohou velké ledovce rozdělit; při události z roku 2010 se ledový ostrov z Petermannova ledovce po nárazu na stejné místo rozlomil. Tentokrát však podle satelitních snímků k dalšímu výraznému rozfragmentování nedošlo.
NASA uvádí, že kra byla při odtržení vysoká méně než 150 metrů. Vítr a povrchové proudy ji po nárazu postupně odvlekly do průlivu Nares, kde pokračuje jihozápadním směrem. Další osud ledového ostrova budou ovlivňovat příliv, vítr, mořské proudy a tání. Postupně se proto očekává vznik menších úlomků, které mohou být obtížněji sledovatelné a představovat riziko pro lodní dopravu nebo další činnost v arktických vodách.
Událost sama o sobě není důkazem konkrétní příčiny, například vlivu klimatické změny. Nabízí však cenné pozorování toho, jak se velké arktické ledové ostrovy odlamují, pohybují a rozpadají. Satelitní sledování Petermannova ledovce proto pokračuje; vědci z něj chtějí získat údaje o mechanismech praskání i o tom, jak ztráta plovoucího ledu ovlivňuje další vývoj ledovce.
Zdroj: ScienceDaily
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.