Hormon GDF15, známý především schopností potlačovat chuť k jídlu a podporovat úbytek hmotnosti, má podle nové studie také ochranný účinek na játra. Vědci z McMaster University zjistili, že u myší aktivuje signální dráhu vedoucí z mozku přes hormonální systém k játrům. Výsledkem je slabší zánětlivá reakce a pomalejší rozvoj jaterní fibrózy, tedy nadměrného ukládání vazivové tkáně při dlouhodobém poškození jater.
Výsledky zveřejnil 10. srpna 2026 časopis Cell Metabolism. Výzkumníci v něm popisují osu GDF15–GFRAL–HPA. GFRAL je receptor, na který se GDF15 váže v mozkovém kmeni, zatímco HPA označuje hypothalamo-hypofyzárně-nadledvinovou osu, soustavu řídící mimo jiné uvolňování hormonů kůry nadledvin. Tyto glukokortikoidy ovlivňují metabolismus i činnost imunitního systému.
Tým použil genetické a farmakologické zásahy, sekvenování RNA a prostorovou transkriptomiku, která umožňuje sledovat aktivitu genů v jednotlivých místech tkáně. Pokusy probíhaly na myších modelech napodobujících metabolicky podmíněnou steatohepatitidu, označovanou zkratkou MASH. Jde o pokročilou formu ztukovatění jater, při níž se k ukládání tuku přidává zánět a postupné zjizvování.
Myši, kterým chyběl GDF15 nebo jeho receptor GFRAL, měly výraznější zánět a fibrózu jater. Změny přitom nebyly vysvětleny větším množstvím tuku v játrech ani horší citlivostí na inzulin. Naopak podávání rekombinantního GDF15 zánět a zjizvování omezilo. Ochranný účinek byl podle studie výraznější než při pouhém omezení příjmu potravy, přestože obě skupiny zvířat měly srovnatelný úbytek hmotnosti a jaterního tuku.
Signál z mozku mění imunitní prostředí jater
Další analýzy ukázaly, že GDF15 aktivuje HPA osu a zvyšuje hladinu kortikosteronu, hlavního glukokortikoidu u myší. Ten následně působí přes glukokortikoidní receptory v játrech. Vědci pozorovali méně zánětlivě nastavených makrofágů, tedy buněk vrozené imunity, méně plazmatických B buněk a méně aktivovaných jaterních hvězdicovitých buněk. Právě hvězdicovité buňky se významně podílejí na tvorbě vaziva při fibróze.
Studie tak naznačuje, že účinky GDF15 na játra nejsou jen vedlejším důsledkem menšího příjmu potravy a poklesu tělesné hmotnosti. Jde však o výsledek získaný na zvířecích modelech, nikoli o důkaz, že by hormon už nyní představoval léčbu MASH u lidí. Při případném využití u člověka bude nutné ověřit účinnost, bezpečnost i vliv dlouhodobého zvyšování hladin glukokortikoidů. Nové poznatky mohou pomoci vysvětlit, proč jaterní zánět u některých pacientů přetrvává i po zhubnutí, a nabídnout směr pro další výzkum léčby pokročilého ztukovatění jater.
Zdroj: ScienceDaily
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.