Vědci popsali fosilie obřího hada, který žil na území dnešní západní Indie asi před 47 miliony let. Nový druh dostal jméno Vasuki indicus a podle odhadů mohl dorůstat délky přibližně 11 až 15 metrů. Pokud se horní hranice odhadu potvrdí, patřil by mezi nejdelší známé hady, podobně jako jihoamerický Titanoboa.
Výzkum zveřejnili paleontologové Debajit Datta a Sunil Bajpai v roce 2024 v časopise Scientific Reports. Fosilie pocházejí z dolu na lignit u Panandhro v oblasti Kaččh ve státě Gudžarát. Nález tvoří částečně zachovaná páteř, respektive soubor obratlů z přední části trupu. Celkem měli vědci k dispozici 27 dobře zachovaných obratlů; některé zůstaly zachovány v původním uspořádání.
Odhad podle obratlů
Protože se nezachovala celá kostra ani lebka, délku zvířete nebylo možné změřit přímo. Výzkumníci ji proto odvodili ze šířky obratlů a porovnali ji s měřeními u dnešních hadů. Dvě použité statistické metody poskytly rozdílné výsledky: jedna odhadla délku na 10,9 až 12,2 metru, druhá na 14,5 až 15,2 metru. Autoři proto upozorňují, že údaj je třeba chápat jako odhad, nikoli jako přesně zjištěnou hodnotu.
Nejistotu zvyšuje skutečnost, že ve fosilním nálezu chybějí obratle ze zadní části těla a vědci zatím nemají dostatek údajů o tom, jak se tvar a velikost obratlů u této vyhynulé skupiny měnily podél páteře. Navíc byly při výpočtech použity srovnávací údaje od dnešních hadů, kteří nejsou s rodem Vasuki blízce příbuzní. Největší odhadovaná délka tak může být ovlivněna volbou použitého modelu.
Had z teplého eocénu
Vasuki indicus patřil mezi madcsoiidy, dnes vyhynulou skupinu hadů, jejíž zástupci žili především na území někdejší Gondwany. Gondwana byla rozsáhlá pevnina, z níž se později oddělily mimo jiné Afrika, Jižní Amerika, Indie a Austrálie. Porovnání znaků obratlů podle autorů spojuje Vasuki s pozdně křídovým druhem z Indie a s velkým hadem Gigantophis garstini ze severní Afriky. Výsledky tak podporují možnost, že tato vývojová linie vznikla v Indii a později se rozšířila přes jižní Eurasii do Afriky.
Fosilie pocházejí z období středního eocénu, kdy bylo klima v tropických oblastech teplejší než dnes. Studie odhaduje průměrnou roční teplotu v tehdejší oblasti přibližně na 27,2 až 28,6 stupně Celsia. Teplota mohla ovlivnit i tělesnou velikost hada, protože u mnoha plazů souvisí schopnost dosahovat velkých rozměrů s teplotními podmínkami prostředí.
Stavba obratlů a prostředí, v němž se fosilie našly, vedou autory k domněnce, že šlo o suchozemského až částečně vodního hada s podobným způsobem života, jaký mají velcí hroznýši nebo krajty. Z jeho fosilií však nelze přímo určit, jak přesně lovil ani jak rychle se pohyboval. Představa pomalu se pohybujícího predátora číhajícího na kořist je proto paleontologickým odhadem, nikoli přímým pozorováním.
Zdroj: ScienceDaily
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.